The Wall - level 2

Pár správných chlapů s lopatou

2009 - Úterský potok

1. den

Na sever

12. září 2009

Hledali jsme cache u Bezdružic,

nenašli jsem nic, obloha byla bez družic.

8:30 - Zabi a Denny se scházejí na Hlavním nádraží v Plzni a vítají se vřelým objetím a chlapským poplácáním po zádech. Bezdomovec, který celou scénu sleduje z povzdálí je dojatý až k slzám a zpytuje svůj předešlý život. Oba pantátové se zásobí v prodejně Malinová pečivem a obloženými bagetami. Pantáta Zabi se svěřuje, že hrozí pivní krize, protože má s sebou jen 6 piv. Pantáta Denny ho uklidňuje sdělením, že s sebou má celou jednu domácí slivovici od strýčka z Moravy.

8:40 - Křimice, kontrola jízdenek. Paní průvodčí se podezřívavě ptá Zabiho, kde máme třetího, kopili jsme totiž lístek i pro Kachnu. České dráhy mají vrcholně rafinovaný systém slev na jízdné, který dovoluje pořídit jízdenku pro tři osoby levněji, než pro dvě osoby. Když ale nemáte fyzicky třetího, dostanete pokutu. Zabi drsně odvětil, že třetí pobíhá někde po vlaku. Kachna ve skutečnosti čeká lstivě až v Kozolupech.

8:46 - Kozolupy, přistupuje Kachna. Nálada v našem chlapském kolektivu je stále dobrá, Kachna výjimečně netrpí depresí ani bolestí hlavy, ve vagónu s námi sedí několik nadšenců převlečených za vojáky z první světové války. Rozvíjíme diskuzi o tom, proč koleje překvapivě nedrncají. Oba stavební inženýři si navzájem vysvětlují princip svařování kolejnic. Zabi uzavírá krásnou větou: "Tak dlouho jim to nevycházelo, až začali výsledek ignorovat".

8:58 - Pňovany. Romantické kouzlo starého nádraží, zaplevelených kolejí a rezavějících odstavených vagónů je nenávratně pryč. Celý areál je zmodernizovaný, obetonovaný, s bezbariérovými přístupy a řádnými tabulemi. V nádražním rozhlase se ozývá: "Žádáme cestující, aby k ODCHODU a PŘÍCHODU používali PODCHOD". Negativní věcí se jeví oranžový vůz lokálky s volebními sliby ČSSD. Pantátové a Kachna nahlas vyslovují názor, že v takovém vagónu tedy určitě nepojedou a nastupují do toho druhého, červeného.

9:55 - Bezdružice. Všichni tři účastníci se fotí na opuštěném vagónu a přemítají, proč trať končí v Bezdružicích, když by vybudováním pouhých cca. 7 kilometrů do Teplé došlo k vlakovému propojení mezi Plzní a Karlovými Vary.

10:15 - První hádka o to, kudy dál. Na Bezdružickém náměstí je pusto až prázdno, domy jsou stále neopravené a depresivní. Počasí naštěstí přeje a sluníčko se snaží svítit. Pantáta Zabi se nám svěřuje, že se mu stýská po Lucince a po Elišce. Ubezpečujeme ho, že i nám se stýská po Lucince. Pantáta zabi nás označuje tradičně za kretény a volí cestu mezi vraky zemědělských strojů.

10:20 - Pomalu scházíme k Dolskému potoku. Náš hlavní encyklopedista Zabi nám vysvětluje princip zařazení vodního toku do některého z řádů. Vodní tok, který se vlévá do moře je v prvním řádu, ten co se vlévá do toku prvního řádu je druhého řádu, atd. Když jsme sjížděli Hadovku za povodní v roce 2002, vytvořili jsme prý se Zabim nevědomky rekord tím, že Hadovka je vodní tok šestého řádu a ty nejezdí skoro nikdo, protože jsou vzácné a nesjízdné. (6. Hadovka - 5. Úterský potok - 4. Mže - 3. Berounka - 2. Vltava - 1. Labe - U přístavu Cuxhaven ústí Labe do Severního moře.). Okamžitě s Kachnou vymýšlíme potok sedmého řádu, který by se dal sjet, vypadá to na Břetislavský potok, který se vlévá do Hadovky, stačí počkat zase na nějaké povodně.

11:00 - Soutok Dolského potoka a Úterského potoka. Kachna se svěřuje, že ze šesti spolužáků, kteří s ním dokončili ČVUT je jediný, kdo nemá doktorát. Zabi ho uklidňuje, že doktorát nic neznamená a je to titul výhradně pro pitomce, kteří nejsou schopni se prakticky v oboru uplatnit. To samé si já myslím o titulu Ing., ale nechci je provokovat.

11:32 - Brodíme Úterský potok a Zabi nám vysvětluje, co přesně znamená výraz Onanie. Prý to našel pomocí Bible a Wikipedie. Onanie je prý činnost, která nevede ke kýženému výsledku. Uvědomujeme si, že většinu našich životů jsme proonanovali. Kachna přemýšlí, jak tento nově nabytý poznatek v pondělí sdělí studentům tak, aby nemusel čelit žalobám jejich rodičů.

12:00 - Dosaženo městečko Úterý. Na náměstí je otevřená jediná prodejna potravin, na jejímž zápraží sedí asi šest místních notoriků, pije pivo a pojídá utopence. Když jsme vešel dovnitř, oznámil mi romský majitel, že je zavřeno. Připadám si diskriminovaný. Kouzlo doby, ve které se odehrává seriál Zdivočelá země a který se tady v Úterý natáčel je zpátky. Na náměstí je také kontrolní stanoviště nějakého závodu v Eko Rally, jinak nic. Odpočíváme, Zabi jde najít jinou hospodu.

12:20 - Zabi se rozčíleně vrací a oznamuje nám, že odcházíme. Jinou hospodu našel, ale dostal vynadáno, že chce pivo.

12:40 - Pokračujeme proti proudu Úterského potoka. Zabi opět načíná téma Stýská se mě po Lucince. Slibujeme mu, že dostne do držky, jestli bude provokovat.

13:10 - První cach "U zardoušeného mlynáře". Po dlouhém hledání a manipulaci s GPS Zabi nalézá černý igelitový pytel zakopaný u kořenů jednoho ze stromů. Máme radost a nadšeně se přehrabujeme drobnostmi, které plastová krabice obsahuje a zapisujeme se do logblogu.

13:56 - Druhá cach "Velký Zuckruv mlýn". Prolézáme ruiny mlýna, ale GPS stávkuje a tak nic nenacházíme. Ruiny jsou opravdu rozsáhlé, výpočet souřadnic je zpestřený zapeklitými otázkami typu "kolik má čelo ruiny otvorů pro okna" atp. Necháváme v ruině ukrytí batohy a jdeme na krátkou zacházku obdivovat klášter Trapistů.

14:23 - Klášter Trapistů. Kachna a Denny respektují soukromé vlastnictví pozemků a proto zdrženlivě zůstávají na kraji lesa u elektrického ohradníku, Zabi jim nadává a s fotoaparátem vyráží do kláštera pořídit fotodokumentaci. To mu trvá asi 20 minut. Pak se řítí loukou zpátky k nám, mává rukama a něco křičí. Za chvilku chápeme, co se stalo, Zabiho pronásleduje traktor řízený rozlíceným trapistickým mnichem. Volíme strategický ústup.

15:10 - Zpátky u batohů, stoupáme zalesněnou strání a loukami k Sepusce - vrchu u obce Žernovník. Les je kýčovitě krásný a bylo by v něm i docela příjemné ticho, kdyby šílení trapisté stále nepracovali s motorovou pilou, jejíž zvuk se rozléhá celým údolím.

15:30 - Sepuska. Romantické místo s výhledem do krajiny, odpočíváme a voláme Koblihovi, abychom ho ubezpečili, že nám schází a že ho máme rádi. taky proto, aby nám přivezl pivo a bundu pro Kachnu.

16:10 - Šlapeme do Bezvěrova na jídlo, Zabi slibuje hospodu, prý to má na mapě.Cestou těsně míjíme pramen Úterského potoka.

16:40 - Bezvěrovská hospoda je upravená hasičská zbrojnice s neuvěřitelně zasraným hajzlíkem a spoustou místní přiopilých dementů co na sebe halekají cosi o fotbale. Pivo došlo, ale Zabi si nějak tři vynutil. K jídlu mají jen tlačenku.  Zabi si googlí autobus do Toužimi, zjišťuje, že jede za chvíli a navrhuje přesun do nějaké Toužimské restaurace. Souhlasíme.

17:50 - Toužim, náměstí. Restaurací je tu hodně, nejvíc čínských. Na dotaz směrem k místním bezdomovcům, kde se dá najíst ukazují oba bez rozmyšlení naprosto opačné směry. Nakonec ale restaurace "Pod Valečem" nalezena. Obsluha pomalá až drzá, jídlo dobré a rychlé.

19:00 - Jsme po jídle a čekáme na Kobliha, má dorazit v devět. Zabi nás nahnal na Toužimský hrad. Je tam opuštěná pouť, leháme si, už za tmy pod lípy a pouštíme si na telefonu muziku. Není nad technologie. Zabi nám dává zeměpisné testy.

21:00 - Koblih telefonuje, že je v Toužimi. Je přesný, jdeme ho hledat. Koblih nalezen na druhé straně náměstí. Tlemí se a říká, že nám jenom dá tu bundu a jede domů. Trochu nám to hatí plány na romantický večer s Koblihem u táboráku.

22:10 - Koblih nás vysazuje pod Branišovským vrchem. Chtěli jsme původně spát u rybníka v ruinách kostela, ale byla tam technopárty.

23:00 - Zdrcující noční výstup na Branišovský vrch lesem plným ostružiní, kopřiv a nízkých větví tradiční metodou "Jdeme kurva po přímce, sme drsný". Zabi a Denny mají krátké kalhoty a trpí. Vyplašeno několik srnek a jeden německý ovčák.

23:50 - Dosažen vrcholek a nalezena plánovaná holina pro přespání. Je tam příjemné odpočívadlo se stříškou. Denny staví pro všechny případy stan a pak se ukládáme na noc pod širák. Zabi jde do lesa pro dřevo a dělá táborák. Kachna vstává a oba si pečou buřty. Denny už má vyndané čočky, tak jim do toho kibicuje ze spacáku.

01:15 - Jdeme spát, je krásná vlahá letní noc, přízemní mrazíky a vítr.

2. den

Domů

13. září 2009

8:12 - Krásné, slunečné ráno, Zabi vaří kávu, na světě je hezky. Zabi málem podpálil pařez, na kterém vařil kávu.

8:30 - Googlíme odjezd autobusu z Třebouně. Ten v 10:30 nestihneme. Kachna byl přesvědčený, že někde poblíž jsou koleje a ty vedou do Touškova. Další bus jede ve 14:10. ten stihneme. Denny navrhuje vrátit se dvacetikolometrovou procházkou do Bezdružic na vlak, cestou navštívit romantická údolí a něžné planiny. Kachna a Zabi ho posílají do prdele.

9:00 - Hledáme poslední cach a hlavně cíl naší expedice - průsečík padesáté rovnoběžky a třináctého poledníku. GPS nefunguje skoro vůbec, bloumáme lesem a kopeme do šutrů. Zabi nakonec cash nachází poblíž lebky muflona. Jásáme, objímáme se a fotíme se do kroniky (sem).

10:00 - Flákáme se u nocležiště a spřádáme plány na navštívení zbývajících devíti průsečíků na území ČR. Zabí zná všechny polohy z hlavy, je to blázen. Též plánujeme založení nové cache na Boleveckém rybníku - potopíme ji v betonové cihle na dno a hledejte si. Kachna tvrdí, že jedna cach je umístěná pod sedačkou konkrétního vozu plzeňské tramvaje. V týdnu se na ní musíme podívat.

12:10 - Po hřebeni jsme došli ležérní chůzí do Třebouně na autobusovou zastávku. Hřeben byl krásný, skoro podzimní a disponoval jedním skalním masívem, kde se nechal Zabi vyfotit a jedním vrcholem Třebouň (829 m n. m) - nejvyšším místem Tepelské vrchoviny. A taky jedním vysílačem. U autobusové zastávky mám dvě hodiny času a tak se snažíme spát, ale je vítr a zima. Denny a zabi si jodu čutat a házet míčem, který sjme nalezli poblíž. Kachna několikrát trefen do hlavy.

14:18 - Autobus skutečně přijel. Cestou zhodnocení akce, doporučení pro příště a tak podobně. Kachna vystoupil daleko od zamýšlené zastávky. Akce zhodncoena jako enormě povedená, dokonce ani nikdo nepronesl tradiční "Ste všichni kreténi a nikam s váma už v životě nepojedu."

Žernovník (oficiální stránky obce Bezvěrov)

Bývalá obec Žernovník leží 4 km severně od Úterý pod vrchem Sepuska. Poprvé je zmiňována r. 1227 a před r. 1253 ji získali křížovníci s červenou hvězdou. Na konci 14. stol. se setkáváme s přídomky ze Žernovníka k r. 1486 je zde uváděn dvůr, který však zřejmě náležel jinému majiteli než ves. Ta příslušela ke švamberskému panství, s nímž přešla v r. 1712 do rukou Löwensteinů na Bezdružicích. v 19. stol. a 1. pol. 20. stol. byl Žernovník poměrně významnou osadou, ke které administrativně náleželo několik okolních mlýnů a samot a také sousední Nová Víska. Byla zde rovněž škola o jedné třídě. R. 1945 však znamenal v dějinách Žernovníku zvrat vedoucí k zániku obce, která po odsunu německého obyvatelstva zůstala neosídlená a dnes její zbytky slouží rekreačním účelům. Někdejší Žernovník byl rozložen kolem návsi, v jejíž jv. části stál dvůr. Dnes je pouze v její západní části dochováno 5 původních statků a na několika pozemcích stojí novodobé rekreační objekty. Rozsah další bývalé zástavby již vymezuje jen náletový porost se zbytky zdí a relikty staveb. V okolí je jako technická památka dochováno několik v řadách stojících kamenných pilířků s otvory jako pozůstatek plotů a ohrad.

Blažejský rybník (www.priroda-kv.cz)

Několika hektarový rybník a jeho okolí v podobě střídajících se vlhkých luk se suchými bylo důvodem začlenění této lokality do soustavy Natura 2000. Soustředěnost těchto biotopů je totiž v této části krajiny, tedy na Toužimsku, vcelku vzácností. Tyto stanoviště se tak stávají ideálním místem pro existenci mnoha vzácných druhů a rostlin v širokém okolí. Lokalita se nachází v pramenné oblasti Úterského potoka pod výrazným Třebouňským vrchem, krajinou dominantou jižního Toužimska. Především mokřadní biotopy jsou místem výskytu mnoha vzácných druhů rostli. Vyskytuje se zde i hnědásek chrastavcový.

Lokalita se nachází 7 kilometrů jižně Toužimi, jižně masivu Třebouňského vrchu a Branišovského vrchu, vystupujících spolu výrazně nad okolní mírně zvlněnou krajinu. Kolem rybníka se po dobu jeho existence vytvořila mozaika mokřadních biotopů. Při březích rybníka jsou časté ostřicové porosty ostřice zobánkaté (Carex rostrata), ostřice měchýřkaté (Carex vesicaria) i ostřice české (Carex bohemica) spolu s orobincem širokolistým a kosatcem žlutým (Iris pseudacorus). Tyto porosty přecházejí dále od vodní hladiny k vlhkým pcháčovým loukám a tužebníkovým ladům s typickými druhy jako tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) nebo kakost bahenní (Geranium palustre). Součástí je i zrašelinělé místi s rašeliníky (Sphagnum sp.) a mochnou bahenní (Potentilla palustris). V bezkolencových lokách s typickými zástupci a zde dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa) roste také čertkus luční (Succisa pratensis). Tato rostlina je velmi důležitá pro život hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia), motýla, který je na našem území na ústupu a téměř vyhynulý. Jeho životní stádium housenek potřebuje právě rostliny čertkusu, kterými se housenky živí. Protože v minulosti nebyly vlhké louky zrovna vyhledávanými biotopy, nebyly sečeny a zarůstaly náletovými dřevinami nebo byly dokonce odvodňovány a přeměňovány na zemědělské půdy, čertkus téměř vymizel a s ním i hnědásek chrastavcový. A právě ochrana lokalit s čertkusem může přispět k zastavení mizení tohoto vzácného motýla.

Vrátíme-li se na vodní hladinu Blažejského rybníku, uvidíme na hladině četný rdest vzplývavý (Potamogeton natans) a ve vodě bublinatku jižní (Utricularia australis). Voda je ale především místem a důvodem výskytu mnoha vodních druhů ptáků, jako například potápky roháče (Podiceps cristatus) nebo poláka chocholačky (Aythya fuligula) a poláka velkého (Aythya ferina). Jsou zde i obojživelníci, a to hlavně skokani zelení (Rana kl. esculenta), skokani hnědí (Rana temporaria) či ropuchy obecné (Bufo bufo).
Na východním břehu rybníka je starý kostel a vedle něj chráněná lípa, zvaná Blažejská.

Horní Úterák

Biker is back!

7. září 2009

Pantáta Denny po měsíci nečinnosti zvednul zadek a došel si do Ebola Bike pro nové pláště a duše a včera byl opět na kole. Dal jsem si napoprvé krátkou vyjížďku podzimní Berounkou s návratem po Malochově stezce, sjízdnost je dobrá, žádný gang důchodců letos neřádí, takže jsem nepotkal ani jednu kládu přes cestu ukrytou za nepřehlednou zatáčkou nad skálou, jak to kdysi dědoušové dělávali. Btw.: Zkratka okolo ohrady s koňmi už je průjezdná kolem vily Drchovských (asi už se přestěhovali do srubu).

Po stopách Františka Malocha (Wikipedie)

Po stopách Františka Malocha je naučná stezka vedoucí po levém břehu řeky Berounky ze severovýchodního okraje Plzně ke zřícenině hradu Věžka u Druztové. Stezka prochází jihozápadní částí přírodního parku Horní Berounka, jejím těžištěm jsou chráněná uzemí Malochova skalka a Háj.

Vznik

Nápad vytvořit naučnou stezku věnovanou památce botanika Františka Malocha napadl v roce 2001 Petra Charváta, absolventa PeF ZČU v Plzni. Na podzim téhož roku začal s přípravou rigorózní práce Návrh naučné školní stezky s využitím flóry a vegetace spilitových skal v polesí Háj u Druztové v okrese Plzeň-sever. O rok později práci obhájil a nabídl k využití starostovi obce Druztová. Později bylo rozhodnuto o prodloužení trasy až na Bílou Horu v Plzni. V roce 2003 se podařilo zajistit dostatečné finanční prostředky a přistoupilo se k samotné realizaci, na které se kromě orgánů samosprávy podílely i komerční firmy. Autorem textů a většiny fotografií na informačních panelech je PhDr. Petr Charvát. Stezka byla slavnostně otevřena 10. října 2003 v Druztové.

Trasa

Stezka je dlouhá přibližně 9 km a její prohlídka obvykle trvá 4–5 hodin. Cesta patří mezi dobře schůdné s nenáročným terénním profilem, vhodná i pro rodiny s dětmi a seniory. Trasa nabízí několik vyhlídek do kaňonu řeky Berounky. Doporučovaná je návšteva na jaře s pestrou květenou či počátek podzimu, kdy se dominující habry zabarví dozlatova.
Trasa začíná na autobusové zastávce č. 20 na Bílé Hoře v Plzni. Odtud vede po žluté turistické značce lesem mírným kopcem až k louce s rozcestníkem turistických tras nedaleko Černého mlýna. Cesta pokračuje polní cestou až k rozcestí „U dubu“, kde odbočuje vpravo a přibližně 100 m vede po silnici na Druztovou. Před mostíkem trasa uhýbá opět na polní cestu, která prochází chatovou oblastí až k přírodní památce Malochova skalka, kde je umístěna i pamětní deska botanika.
Klikatící se chodníček vystoupá zpět na žlutou turistickou značku, která se pozvolna stáčí k severu, kde prochází po okraji přírodní rezervace Háj chránící přirozený smíšený porost dubohabrového lesa. Zpevněná cesta vede na okraj Druztové a a pokračuje asfaltovou silničkou dolů ke hřbitovu s kostelem sv. Máří Magdaleny. Od hřbitova vede pěšina po hrázi rybníka a strmě stoupá na vrchol spilitové skalky, kde stával mohutný gotický hrad Věžka. Vrchol se zbytky polozbořených zdí nabízí vyhlídku na Berounku.

Zajímavost

Stezka vede v některých úsecích po žluté turistické trase, která je nejstarší cestou v okolí Plzně – pro turistické účely byla upravena roku 1893 ve spoluprací Obce Plzeňské a Klubu českých turistů.

Informační panely

Na trase stezky je 11 informačních tabulí, z nichž 5 představuje krásu a rozmanitost místní přírody s využitím flóry a vegetace spilitových skal, dalších 5 je věnováno historii území a jedna samotnému Františku Malochovi.

Bílá Hora – historie městské části, pivovar Prior, těžba černého uhlí, Masarykův most, Pecihrádek
Tvrz Roudná – historie středověké tvrze, vznik přírodního parku Horní Berounka, řeka
Čertův mlýn – pověsti a tajemství mlýna, prameniště Dobrá voda, ves Senec
Botanik František Maloch – významný plzeňský botanik
Geologická minulost – geologická mapa Malochovy skalky
Biotop řeky Berounky – život v řece a jejím okolí
Květena habrového háje
Zvěř v polesí Háj
Polesí Háj – život v oblasti, skladba vegetačních pater
Obec Druztová – historie, kostel sv. Maří Magdaleny, škola, kaple sv. Jana Nepomuckého
Hradní zřícenina Věžka – historie hradu, pověst o kachně na zlatých vejcích

2009 - Radečsko

5. září 2009

Sobotní odpolední vycházka s Náčelníkem a bonzajpsem Amálkou na Radeč (minuli jsme o 1 km), Brno a Bílou skálu. Počasí nám přálo, jenom dvakrát lehce sprchlo. Vzdálenost: 15,8 Km, doba pohybu: cca. 4 hodiny, odměna: večeře ve Volduchách a večerní koncert Mňágy a Ždorb na PilsFestu.









Radeč (Křivoklátská vrchovina) (Wikipedie)

Radeč je název horského hřebene severovýchodně od Rokycan. Použití názvu není jednotné. Jako Radeč bývá označován nejvyšší bod o výšce 721 m, celý 2 km dlouhý úzký hřbet, skalní výchoz a zřícenina hradu Mitrvald (někdy též Hrad) na východním okraji hřbetu ve výšce 680 m nebo celé rozsáhlé zalesněné území v okolí hřebene, chráněné jako přírodní park Radeč. Ve starších mapách se můžeme setkat s názvem Rač.
Podle geomorfologického členění Česka je Radeč nejvyšším vrcholem Křivoklátské vrchoviny. Tvary reliéfu, převážně smrkové lesy, rostlinstvo a živočišstvo však spíše připomíná blízké Brdy. Proto je vrchol a celá okolní oblast často považována za severozápadní výběžek Brd.

Popis hřebene

Úzký hřbet, tvořený odolnými křemenci, má několik vrcholů. Na západním okraji je bezejmenný vrchol o výšce 711 m, následuje hlavní vrchol Radeč (721 m) se zbytky dřevěné měřičské věže a kóta Brno (718 m) se zdaleka viditelným, více než 60 m vysokým rozhlasovým vysílačem. Vzhledem k velké výšce Brno je někdy mylně považováno za nejvyšší vrchol celého hřbetu. Název Brno pochází z období národního obrození, kdy byl vrchol pojmenován na počest moravského hlavního města[2]. Východně od Brna se nachází sedlo ve výšce 650 m, kterým prochází červená turistická značka. Za se hřbet dále zužuje a objevují se četné skalní výchozy. K nejvyšším vrcholům ve východní části hřbetu patří Hrad (680 m) a Čihátko (654 m). Strmé svahy hřbetu na několika místech pokrývají suťová pole.

Zřícenina hradu

Ve východní části hřebene vyčnívá nad okolní lesy holý skalní ostroh, označovaný jako Hrad. Zmínka z roku 1343 jej připomíná jako Mitrvald. Hrad byl částečně vytesaný ve skále, dochovaly se nepatrné zbytky zdiva. Ze skalnatého vrcholu je daleký rozhled na Křivoklátské lesy, za dobré viditelnosti můžeme spatřit i České středohoří a Krušné hory. Pod skalním převisem je ohniště.

Přístup

Na vrchol vedou pěší turistické značené cesty z Těškova, Lhoty pod Radčem, Radnic a Sklené Huti. Cyklisté mohou nahoru vyšlapat po vyznačené cyklotrase.
Cesta z Holoubkova na Radeč (tehdy Rač) byla jednou z prvních čtyř tras vyznačených v roce 1889 Klubem českých turistů.

Brno (Křivoklátská vrchovina) (Wikipedie)

Brno je označováno jako nejvyšší vrchol hřebenu Radče, spadajícího pod geomorfologický celek Křivoklátská vrchovina. Své jméno získalo v době národního obrození podle největšího moravského města - Brna.
Na kótě 718 m je umístěn zdaleka viditelný telekomunikační vysílač. Vrcholová kóta byla v minulosti využívána také jako výchozí bod zemského měření střední Evropy. Na vrcholu stávalo slovanské hradiště.

Nejpříkřeji se do údolí svažují severní svahy kopce. Vrchol je zalesněný zejm. smrkovými porosty, místy jsou zastoupeny také břízy, v nejpříkřejších místech potom také holé sutě.
Přes vrchol vede zelená turistická značka od Berounky přes Stupno a Sklenou Huť na nedaleké rozcestí Radeč-východ. Nejbližší obcí je Sklená Huť (3 km Z) a Lhota pod Radčem (4 km V).

The Wall

21. srpna - 31. srpna 2009

---

E-mail
From: Ing. Jan Zábran
To: Kachna, David, Denny, Náčelník, brácha Zabi
Date: 11. května 2009

Nazdar,

vzhledem k tomu, že se blíží mé narozeniny a jistě si touto dobou lámete hlavičky nad dárkem pro Zabíka, rozhodl jsem se, že Vám ulehčím práci a rovnou si budu něco přát. Určitě Vás to potěší, protože mi tím jednak uděláte velkou radost a jednak to bude stát naši oblíbenou cenu – tedy nic. Stačí když vytisknete a vyplníte přiložený dárkový poukaz pro Zabiho a přinesete třeba na vypalování zobáků, či jak se to bude jmenovat a snad se i bude konat 23.5. v Borku.

Děkuji Všem – upozorňuji, že čím větší číslo napíšete do šedivého rámečku nahoře, tím Víc Vás bude mít FireFox radši.

---

E-mail
From: Ing. Jan Zábran
To: Kachna, David, Denny, Náčelník, brácha Zabi
Date: 27. května 2009

Tak ještě jednou nazdar,

Děkuji všem, co se na mě vykašlali a k narozenimám mi darovali nezájem a aroganci. To jste mě teda zklamali. Měli jste takovou příležitost udělat mi tak snadno radost ale úplně jste se na mě vybodli a ještě se smáli. Poukaz pro Zabiho jsem zatím obdržel pouze od Náčelníka, bráchy Zabiho a Dennyho, které tímto chválím.

Ostatní se koukejte polepšit do konce tohoto týdne a automaticky si za tres přidejte 1 den. Ten poukaz od Vás fakt chci, abych věděl, s čím mám počítat. Kdo nedodá do konce týdne, ať si rovnou zaškrtne bod 5.b.

Zvláštní pochvalu před nastoupenou jednotkou obdrží Náčelník za jeho udání na Ministerstvo práce – za odměnu dostane tu nejlehčí práci, bude hlídat žáby aby nelezly z tůňky a nepletly se do cesty a kontrolovat, jestli je vychlazený pivo.

Zabík

---

Dopis předaný Náčelníkem Zabimu na Vypalování zobáků v Borku:

Ministerstvo práce a sociálních věcí České Republiky

Na Poříčním právu 1/376

128 01 Praha 2

V Praze dne 10.5.2009

Vážený pan
Jan Zábran
Blatenská 40
326 00 Plzeň

Věc: Zahájení správního řízení – č.jedn.: 313-28-09

Vážený pane Zábrane,

na základě občanského upozornění z místa Vašeho bydliště zahájil náš úřad prošetřování ve věci nepovoleného náboru zaměstnanců na realizaci Vašeho stavebního projektu v obci Kornatice, lokalitě Plzeň – Jih.
Dle vyjádření stavebního úřadu v Mirošově, s přihlédnutím k územnímu plánu katastru obce Kornatice, není tato stavba řádně nahlášena, natož schválena. Touto záležitostí se již zabývá Ministerstvo pro místní rozvoj, č.j. 598-45-09, vyřizuje pan Prkený.
Rádi bychom Vás upozornili na skutečnost, že nábor zaměstnanců v České Republice se od roku 1951 řídí právním řádem České Republiky, konkrétně novelizovaným zákonem č. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE, jak vyplývá ze změn provedených zákony č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 362/2007 Sb., nálezem Ústavního soudu ČR č. 116/2008 Sb., zákony č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 382/2008 Sb. a s přihlédnutím k vyhlášce č. 451/2008 Sb.
Ze závěrů našeho vyšetřování vyplívá, že jste svým jednáním prokazatelně porušil výše uvedený zákon a to hned v několika bodech, především pak §2odst.4, §86 odst.2, §111 odst.2, §142 odst.1, §227, §223 odst.4, §296 odst.3 a další.
Z tohoto důvodu s Vámi zahajujeme správní řízení ve věci porušení zákoníku práce a to způsobem tak zásadním, že nám z toho na ministerstvu až zamrazilo.
Máme důvodné podezření, že jste svým jednáním naplnil též skutkovou podstatu trestného činu omezování osobní svobody, tak jak to vyplývá z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti.
Tato vyhláška definuje uvedené omezování svobody takto:

Otrokářství je označení systému, ve kterém se využívá práce nesvobodných lidí (otroků), kteří jsou po právní i faktické stránce obchodovatelným majetkem zbaveným osobní svobody. V širším slova smyslu se hovoří o otroctví i v případech, kdy je jedna osoba na druhé natolik závislá, že je nucena pro ni proti své vůli pracovat a je tím zbavena osobní svobody, byť se teoreticky jedná o stav protiprávní nebo právem přímo nedefinovaný.
V minulosti bylo otrokářství legální a využívané ve většině zemí světa, starověký Řím na něm byl existenčně závislý a velkou roli hrálo ještě při produkci americké bavlny v 19. století (práce otroků značně zlevňovala její produkci a zvýhodňovala ji tak na evropských trzích). Dnes je prakticky ve všech zemích světa (včetně České republiky) zakázané a zakazuje je a stíhá i mezinárodní právo (viz Úmluva o otroctví z roku 1926, Úmluva o ochraně lidských práv a svobod z roku 1950).
Navzdory zákazům je možné se setkat s otroctvím i dnes. I v civilizovaném světě se objevují různé nezákonné případy naplňující širší definici otroctví. Ve faktickém otroctví jsou často drženy ženy, které se staly obětí obchodu s bílým masem a jsou nuceny k prostituci (prakticky všude po světě, včetně České republiky), ve Španělsku byla v roce 2005 zatčena skupina lidí, která organizovala otrockou práci mentálně postižených v zemědělství.
S otroctvím se lze setkat i na státní úrovni, definici otroctví jako nesvobodné práce odpovídá práce vězňů v nápravných institucích států. Nucená práce vězňů se v Evropě využívala od začátku 16. století.[1] Nacistické Německo nutilo obyvatelstvo okupovaných vykonávat nucené práce ve svém válečném průmyslu.Obrovského rozsahu dosáhl systém pracovních táborů v SSSR.
Sovětský vzor následoval i komunistický režim v Československu, který rovněž vytvořil síť Táborů nucené práce. Prací vězňů získávají nezanedbatelné prostředky firmy vlastnící nápravná zařízení ve Spojených státech[2], v západních zemích jsou za využívání nucené práce vězňů kritizovány Čínská lidová republika a Severní Korea[3].
V africkém státě Niger bylo otroctví postaveno mimo zákon teprve v roce 2004, některé humanitární organizace ale odhadují, že v otroctví stále žije až 8% obyvatel Nigeru.[4] Otroctví přetrvává i ve státech Mauritánie, Mali a Súdán. Všechny tyto státy se nacházejí na pomezí arabské a černé (subsaharské) Afriky. Otroci jsou příslušníci různých černošských etnik, kteří žijí v otroctví již po celé generace a přijali identitu svých pánů (např. poarabštělí Haratínové černé pleti). Majiteli černých otroků jsou nomádské kmeny žijící na Sahaře a v oblasti Sahelu - Arabové (bílí Maurové v Mauritánii nebo kmeny Baggara v Súdánu), berberští Tuaregové a Fulbové[5]

V některých zemích bylo otroctví zrušeno teprve v nedávných letech např:
• Švédsko: 1335 (ale až roku 1847 v kolonii of St. Barthélemy)
• Portugalsko: 1761
• Anglie a Wales: 1772 jako důsledek Somersettova případu
• Skotsko: 1776 jako důsledek Wedderburneského případu
• Haiti: 1791, na základě povstání asi půl miliónu otroků
• Kanada: 1793, zákonem proti otroctví (Act Against Slavery)
• Francie (poprvé): 1794-1802, týkalo se všech kolonií
• Argentina: 1813
• Velká Kolumbie (Ekvádor, Kolumbie, Panama, Venezuela): 1821, na základě postupného plánu osvobození (Kolumbie v r. 1852, Venezuela v r. 1854)
• Chile: 1823
• Mexiko: 1829
• Britské impérium: 1833, týkalo se všech kolonií (s účinností od 1. srpna 1834; ve Východní Indii od 1. srpna 1838)
• Mauricius: 1. února 1835, pod britskou nadvládou. Tento den je státním svátkem.
• Dánsko: 1848, týkalo se všech kolonií
• Francie (podruhé): 1848, týkalo se všech kolonií
• Peru: 1851
• Nizozemí: 1863, týkalo se všech kolonií
• Spojené státy americké: 1865, po občanské válce (v některých státech již před rokem 1865)
• Puerto Rico 1873 a Kuba: 1880 (oba státy v té době byly kolonie Španělska)
• Brazílie: 1888
• Korea: 1894 (dědičné otroctví skončilo v roce 1886)
• Zanzibar: 1897 (obchod s otroky zakázán v roce 1873)
• Čína: 1910
• Myanmar: 1929
• Etiopie: 1936, nařízením italských okupačních sil. Po znovuzískání nezávislosti v roce 1942 císař Haile Selassie otroctví neobnovil.
• Tibet: 1959, nařízením Čínské lidové republiky
• Saudská Arábie: 1962
• Mauritánie: červenec 1980 (předtím formálně zrušeno francouzskými orgány v roce 1905, poté mlčky (nepřímo) v nové ústavě z roku 1961 a výslovně v říjnu téhož roku, kdy země vstoupila do OSN), ale otrokářství nebylo trestné. V roce 2007 došlo k schválení zákona, který kvalifikuje otrokářství jako trestný čin a hrozí za něj až deset let vězení[21]. I přesto je otrokářství v Mauritánii stále velmi rozšířené.
Z těchto a dalších podkladů nabýváme podezření, že se snažíte svým přístupem znovu zavést do České Republiky skutkovou podstatu otrokářství.Žádáme Vás proto, aby jste se dostavil dne 20.6.2009 k nám na Ministerstvo práce a sociálních věcí České Republiky na výše uvedenou adresu, č. dv. 251, ve věci podání vysvětlení.Dále Vás tímto upozorňujeme, že až do uzavření správního řízení je jakákoliv činnost na Vašem rádoby pozemku pozastavena veškerá stavební i rekonstrukční činnost.

Vyřizuje:

Kateřina Jacques

ministryně sociálních věcí

č.dv. 115, klapka 684

P.S. Držím palce – strašně Vám to závidím…

---

E-mail
From: Ing. Jan Zábran
To: Kachna, David, Denny, Náčelník, brácha Zabi
Date: 2. června 2009

Nazdar,

děkuji všem, co mi nadělili k narozeninám trochu manuální práce a ochoty.

Podle očekávání do toho všichni budete kecat a nadávat mi, jakej jsem debil. Kachna to dokonce hodlá flákat, což je s podivem, když neumí snášet bolest, jeho chyba.

Mimochodem hodláte vypít 192 piv, 13 litrů mlíka a 4 flašky rumu, takže to od Vás zas tak hezký dárek nebyl – prostě se vožerete a budete mi nadávat.

Na základě náborového dotazníku jsem rozdělil pracovní pozice takto:


Stavbyvedoucí:
DAVID (proč? bod 5.e udělá s radostí a to se cení)

Zeměměřič:
brácha ZABI (proč? vodováhu umí skutečně používat i po 10 pivech)

Zásobovač:
NÁČELNÍK (a jako speciální bonus se stará o vychlazené pivo a žáby – bude je sušit a vyrábět z nich pilulky pro Kachnu)

Dělník:
DENNY (Proč? Proto!)

Kybic:
KACHNA (doporučuji mu naučit se bod 5.b)

Zkorumpovaný investor:

JÁ

Fakt vostrá koloudační komise:

LUCKA

Koorinátor projektu dotací ze struktuálních fondů EU:
ELIŠKA (proč? jako správný Eurooptimista se všude ohání EU, ale taky tomu vůbec nerozumí)

Další bezejmenní dělníci:
OtecZABI, ZABIKuba, PraZABI (pro nechopnost s nimi raději vůbec nepočítám)

Další bezejmenný dělník:
PÝTÝ (servilní ale ukecaný, pozvu pouze v nejvyšším stavu nouze)

Další bezejmenní dělníci a dělnice se přidají až uspořádá náborovou akci Lucka.

děkuji za účast a těším se na pach potu, krve a pivních výparů na konci léta.

Zabík

---

E-mail
From: Martin Klenovec
To: Kachna, David, Denny, Zabi, brácha Zabi
Date: 2. června 2009

Zcela souhlasím s navrženým postupem,

za logistiku mohu jen dodat, že základním pilířem úspěchu a všeobecného pocitu blaha nad vykonanou prací bude harmonický průběh celé stavby a proto vidím jako nezbytné pro potřeby zásobování zajistit několik maličkostí:

- balicí listy jednotlivých přepravních položek,
- váhové a objemové tabulky na převoz stavebního materiálu,
- mapovou dokumentaci trasy transportu s vyznačenými nosnostmi mostů, výškami podjezdů, procenty stoupání a klesání, nebezpečnými úseky, odpočívadli a poloměry zatáček na trase,
- zajištění potřebné manipulační techniky pro naložení a vykládku nákladu vč. školené obsluhy,
- dvě doprovodná vozidla vybavená příčným reflexním pruhováním a oranžovými majáky,
- udělení vyjímky pro transport o víkendu (vydává Krajský úřad v Plzni, odbor dopravy pro okres Plzeň - Jih),
- vyjádření výrobců jednotlivých položek nákladu o jejich zdravotní popř. ekologické nezávadnosti,
- bezpečnostní listy k těm položkám nákladu, které spadají do kategorie nebezpečný náklad (jedná se především o hořlavé materiály jako jsou např. benzín, nafta, alkohol, plutonium 264 atp.),
- povolení k průjezdu po nezpevněné komunikaci od Lesů ČR,
- uniformovaného příslušníka/nici dopravní policie ČR pro potřebné řízení provozu,
- vyjádření místního mysliveckého sdružení v souladu s § 47, zákona 236 o migraci zvěře na území ČR,
- schválení místního hasičského sboru o povoleném průjezdu obcí Kornatice,
- písemné povolení šerifa osady Na Babě k parkování, otáčení a manipulaci s nákladem,
- vyjádření statika k nosnosti parkovací plochy,
- pojištění nákladu,
- zajištění ostrahy parkoviště,
- ev. něco k pití na cestu a mentolový bonbón pro svěží dech (viz. níže).

Ostatní věci si už zajistím sám (např. výstražný trojúhelník, náhradní žárovky, reflexní vestu, tažné lano, závozníka, stopařku, technickou prohlídku vozu, dálniční známku, rezervní kolo, hasicí přístroj, atd.).

Mimochodem, nezapomeň Honzo spolu s projektovou dokumentací stavby zažádat o povolení na Báňském úřadě v Ostravě, protože se z části jedná o hlubinnou stavbu. V případě potřeby Ti rád vystavím potvrzení o ukončení povrchové těžby magnetovce na sousedním pozemku.

Takže zůstávám optimistou a věřím, že se dílo podaří !!!

Zdraví Náčelník.

P.S.: O ty pilulky pro Kachnu se rád postarám. Jo a kdyby něco neklaplo, tak to svedeme na půdní erozi.

---

E-mail
From: Ing. Arch. Jiří Zábran
To: Kachna, David, Denny, Zabi, Náčelník
Date: 5. června 2009

> dlouze budeme plánovat a vyplňovat dotazníky
> vše mnohokrát zkonzultujeme
> před tím se budeme dlouze radit
> navrhneme varianty
> vyvrátíme protiargumenty
> nalezneme optimální řešení
> najmeme alespoň pět panů Lorenců (uvezu to?)
> vše bude naprosto vymakané (včetně itineráře příjezdu jednotlivejch makáčů)
> absolutně bude chybět výkresová dokumentace
> pivo dojde hned po první poradě
> práce na tři hodiny ve dvou bude ve skutečnosti trvat v 6 lidech týden
> seberou nám dotaci z EU fondů
> dílo bude vypadat úplně jinak než byl záměr a než jak bylo oznámeno sousedům
>
> vim co píšu, už sem tim prošel!
>
> ještě mě napadlo, že v týmu chybí už jenom árný rimmer

---

E-mail
From: Dennyšák
To: Kachna, David, Denny, Zabi, Náčelník, brácha Zabi
Date: 6. června 2009

Hoši,

dovolte mě, abych i já přispěl svými podněty do již tak pěkně roztočeného mlýna zajímavého projektu. Jako konzultant velké firmy mám již určité zkušenosti.

1) Stanovíme si časový harmonogram.
2) Určíme volné kapacity konzultantů a realizačního týmu
3) Sestavíme realizační tým
4) Vyblokujeme průniky časových oken konzultantů a realizačního týmu
5) Určíme si pravidelné produktové i projektové mýtinky
6) Stanovíme projektového managera
7) Stanovíme produktového managera
8) Sejdeme se na interní kick-off
9) Sepíšeme cílový koncept
10) Odakceptujeme koncept a stanovíme termín pro opravu funkcionálních chyb
11) Vytvoříme testovací scénář
12) Otestujeme vše na testovacím prostředí
13) Stanovíme realizační projekt
14) Rozdělíme role a termíny pro realizace
15) A pak už kurva půjdeme a vykopeme tu debilní jámu a nalejeme do ní te zasranej beton.

Nemělo by to zabrat víc jak jeden den.

---

E-mail
From: Ing. Jan Zábran
To: Kachna, David, Denny, Náčelník, brácha Zabi
Date: 21. srpna 2009

Nazdar,

- cihly mám
- písek mám
- cement mám
- míchačku mám
- díru mám
- pivo mám

Takže už jen čekám až se vrátíte domů z těch vašich pitomejch výletů a půjdete se mnou stavět. Až do konce srpna budu v Kornaticích, tak doufám, že si uděláte čas a pomůžete mi k narozeninám přesně podle poukazů, které jsem z vás tak pracně vydundal. Čím dřív tím líp. teda pokud z toho vašeho cestování nejste příliš vyčerpaní, omlouvá jen vážné bolestivé zranění, neslučitelné s Vaším flákačským životem.

Oproti původnímu plánu nastaly tyto změny:

- nivelák, teodolit, GSP a jiné zeměměřičské fičury už nepotřebuju. Vynalezl jsem geniální zařízení z jedné zahradní hadice a dvou PET lahví na vodorovné vyvažování. (co dodat, přišel na to)

- nemám ještě vykopanou studnu, protože bych se tam potom vůbec nehnul, vyzdím nejdřív tento víkend první půlku zdi, pak tam přehrnu hlínu a během týdne budu kopat studnu. Podle posledních hydrogeologických průzkumů očekávám vodu v cca 1,5-2 metrech

- cihly už tahat nemusíme, podařilo se nám je jeřábem složit až za tůňku, čím máme půl práce hotovo

- budu rád, když se kdykoliv příští týden zúčastníte a píchnete mi. Doporučuji dobu, kdy budeme kopat studnu, to bude největší sranda.

Prosím nahlaste se na směnu včas, aby mohla Zabíková s Vámi počítat s jídlem.

Na Vaši účast se těší Zabi

---

E-mail
From: Ing. Jan Zábran
To: Kachna, David, Denny, Náčelník, brácha Zabi
Date: 21. srpna 2009

Připojuji velké uznání a obdiv Náčelníkovi za používání HI-TECH technologie, která mu doručuje maily telepaticky přímo do mozku: volal mi asi 10 minut po odeslání předchozí výzvy, že stojí s lopatou v ruce před chatou. Nevím jak to dělá, asi se tam prostě uploadoval z googleearth, každopádně mu děkuji za extrémní vtřícnost a nasazení. Vemte si z něj příklad hoši. Nikdo z Vás mu není roven.

Tomu klukovi jednou postavíme pomník

---

E-mail
From: Ing. Jan Zábran
To: Kachna, David, Denny, Náčelník, brácha Zabi
Date: 31. srpna 2009

Ahoj,

Rád bych všem poděkoval k pomoci, kterou jste mi minulý týden s větším nebo menším remcáním poskytli na stavbě naší velké zdi.

Všichni jste mi udělali velkou radost a dostanete medaile, sami si řekněte, jaké Fidorky máte nejraději.

Jelikož nikdo z Vás neabsolvoval výstavbu celou, připravil jsem pro Vás malé shrnutí celé akce a výsledek na tomto blogu: www.zabici.blogspot.com

A nyní konkrétní borci:

Náčelník: udělal mi velkou radost, přijel jak nejdříve jen mohl a makal i když měl kýlu a spoustu práce na vlastní chatě, a když nemohl přijet aspoň mě pozval na večeři.

David: udělal mi megaradost, přivezl s Koblihem 2 tuny kamene a ještě se tomu smál

Denny: Nevětší makáč ze všech, přijel celkem 3x a to se hodně cení, navíc ke konci makal jako ďas a tím mě zachránil od smrti vysílením. Za odměnu si může odkopat ten horní svah. (sám mě o to požádal)

Kachna: byla mu přidělena role kybic a toho se také úspěšně zhostil, jako bonus navíc mi ještě hučel do ženy i když to neměl ani v popisu práce. jinak bednu ztlouknul pěknou, kdyby se ještě naučil betonovat, mohl by pod dohledem pracovat ve stavebnictví.

Koblih: překvapení měsíce – jak elegantně ten chlapec házel šutry, to jsem čuměl. Dokonce ochotně vlez do tůňky aby vylovil obrovskej balvan, co mi tam spadl.

brácha Zabi: bez jeho míchačky bych byl úplně v řiti, přivezl ji v čas a vlastními prostředky (snad si ji i odveze). navíc mi sám založil první řadu, takže mám na koho svést křivost zdi a nemusím mít výčitky svědomí. jako jediný si přivezl vlastní nářadí.

Míra Pospíšil: dříč jakému není rovno, navíc s obrovskou vlastní iniciativou. Nemám slov. Navíc dokázal loudit na sousedovi pivo i v okamžiku kdy mu zároveň močil přes plot, taková vyvážená výměna tekutin se jen tak nevidí.

otec Zabi: Denny viděl tak ví, raději nebudu komentovat. Hlavně že si neublížil a moc toho nerozbil. Přijel a to se cení.

děda Zabi: nařezal spoustu dřeva a vesele kamenoval Dennyho, byla radost s ním pracovat.

Lucka: vesele nás zásobovala guláškem, rajskou a švestkovýma knedlíkama, ani mi moc nenadávala a nerovnosti ve zdi dělala že nevidí. Je to prostě moje Lucinka. akorát si mohla odpostit to hlazení Kachny, tak milá být zase nemusela.

Eliška: Byla úplně hodná zlatá milá, nejlepší ze všech. Nikou jí nedam.

---

Tak šel čas na Velké Zabiho zdi:
(převzato z http://zabici.blogspot.com)

Původní stav (březen 2009)

Čas: T = - 6 dní

Kopu základy,výšková nivelace podle PET lahví.

Čas T = 0

Přivezli cihly.

Čas T = +3 dny

Pomáhá náčelník, 2. a 3. řada 1. etapy.

Náčelník simuluje kýlu.

Čas T = +4 dny

Všichni se na mě vybodli makám sám, 4. a 5. řada 1. etapy.

Ještě mám sílu tak to jde.

Čas T = +5 dnů

6. a 7. řada 1. etapy.

Odpoledne přijíždí Denny a děláme i poslední 8. řadu a osazujeme sloupky (nakřivo).

Konec první etapy

Čas T = +6 dnů

Kopu sám studnu jako magor.

Čas T = +7 dnů

Furt kopu tu studnu jako debil.

Kachna likviduje starý plot, nadává mi, a ještě mi ve volných chvílích dělá do manželky.

Náčelník přijel v pracovním, Denny kope základy pro 2. etapu v mých trenkách.

Vrchol 7. dne: zašalovaná a vybetonovaná studna (společné dílo Kachny a Dennyho).

Čas T = +8 dnů

Koblih s Davidem vozí šutry z lesa.

Pak vozí ještě úplně jiný šutry z Plzně (povšimněte si Kobliha jak ležérně s cigárkem odhazuje budr, kterej my s Davidem nemůžeme ani zvednout).

Pro narůstající zasmrádlost a spustlost mě rodina vykázala obědvat do sklepa.

Čas T = +9 dnů

Přijel brácha Zabi a Míra Pospíšil – děláme 1. 2. a 3. řadu druhé etapy.

(foto nemám)

Čas T = +10 dnů

Neuvěřitelná kombinace: Zabi děda, Zabi otec a Denny dělají 4. 5, a 6. Řadu 2. etapy.

Denny maká jako čert, otec aspoň nepáchá žádnou větší škodu.

Děda se všemu děsně směje a hází na Dennyho kameny, pak spadne do vany.

Čas T = +11 dnů

S Mírou Pospíšilem finišujem 7. a 8. Řadu.

Už nemůžu, jsem vyřízenej.

Ženský zahlazují věnec.

A je to.

Všem účastněným děkuji za pomoc.

2009 - Rychlebské hory

První den

Přesun směrem k slivovici

pátek 26. června 2009

19:05 - Vyjíždíme z parkoviště u Baumaxu v Plzni. Náčelník je dobře naladěn a zcela odhodlán celý víkend vlčit po vzoru ppt. Sprostého člena. Ten s námi nejede, ačkoliv o akci původně projevil velký zájem. Pravděpodobně byl udolán manželským jhem, nebo musí makat na chatičce. Náčelník zahajuje nahrávání audiodeníku, naší převratné technologické novinky.

19:20 - Andrea nás telefonicky upozorňuje na fakt, že okolo Berouna zuří ošklivá bouře. Za Plzní nezuří nic. My se bouřím jenom smějeme, jsme tvrdí chlapi.

19:25 - Záhadně se zcela setmělo a stěrače mají co dělat, aby zvládli přívalový déšť. Pochvalujeme si, jak je v autě dobře. Jsme tvrdí chlapi.

20:30 - Projeli jsme Prahu, provoz únosný, stopař ani jeden, stopařka bohužel taky ani jedna. Trochu nám to zkazilo náladu. Už od Plzně jsme trénovali několik dramatických historek z Himalájí, kterými bychom stopařky pak mohli ohromovat.

21:06 - Humpolec, sjíždíme z dálnice. Hned za Humpolcem je objížďka, tabulka nás informuje, že objížďka je dlouhá 65 km. Soutěžíme, kdo řekne sprostější slovo na adresu ředitelství silnic a dálnic. Vyhrává Náčelník s výrazem "Lulánci".

22:00 - Objížďkou jsme pohrdli a celý rozkopaný úsek v pohodě projeli, žádná překážka tam nebyla. Až na ten zákaz vjezdu, samozřejmě.

22:01 - Stopař. Týpek tvrdí, že jede do Jeseníku. Smějeme se mu, že se tam utopí, ale trvá na svém. Dali jsme mu příslib, že pokud ho zítra u silnice uvidíme v zuboženém stavu, zase ho svezeme.

22:45 - Vysazujeme stopaře v Mohelnici u dálnice, kupujeme u čerpací stanice karton Pilsner Urquel a otáčíme to do Lišnice k Milanovi.

23:02 - Lišnice. U Milana na dvoře jede velká párty, je tu spousta lidí. Dáváme na stůl Pilsner Urquel. Přijato vlažně. Teror značky Litovel je na místních obyvatelích stále patrný. Konzumujeme chlebíčky, čokoládu, čabajku, etc.

Druhý den

Extrémní podmínky

sobota 27. června 2009

00:19 - Padá návrh na odjezd směrem Studená loučka. Všichni se mu srdečně zasmáli.

01:02 - V silně podnapilém stavu usedáme do automobilu, řídím já, protože mě nedělá alkohol tak špatně, jako Náčelníkovi, a jedeme za Milanem, který nám ukazuje cestu svým Favoritem, kterému říká něžně Fanouš. Celou cestu lesem se děsně všemu řežeme. Je velkou záhadou, že jsme do ničeho nenabourali. Dostali jsme asi jen tři smyky a vyplašili stádo jelenů. Měl bych napsat ještě ten podstatný fakt.: Jeli jsme lesem po staré dřevařské cestě.

01:50 - Pokračujeme v konzumaci alkoholu u Milana na Studené loučce. K dispozici je pivo značky Litovel a na první pohled neomezené zásoby Jablkovice, Slivovcie, Meruňkovice a mnoha dalších - ic.

02:30 - Upadám do bezvědomí na lavičce před domem. Dokázal jsem si s sebou před tím upadnutím vzít spacák a karimatku. Malamut Tim mě olizuje obličej, usínám, co se děje uvnitř už nevím.

06:00 - Zcela automaticky se budím a chci jít do práce. Naštěstí nemusím. Jdu se podívat na Náčelníka. Vypadá, že nežije. Jdu spát.

11:20 - Náčelník se vypotácel na zápraží a mocným hlasem zvolal: "Tak co bude s těma horama?"

12:15 - Po krátké snídani odjíždíme testovat naše outdoorové oblečení na předem vymyšlené trase Javorník - Borůvková hora - Javorník.

13:10 - Zastávka v Mohelnici, nákup mapy, vody a Náčelníkova fotoexkurze po náměstí.

14:01 - Vápenná. Jsme na cestě už poměrně dlouho a čím více jedeme na sever, tím hustěji prší a tím vyšší jsou hladiny řek (před tím pravděpodobně jen místních struh a potůčků). Povodně tu skutečně řádí silou nevídanou. Vzali jsme stopaře v neoprému do Hanušovic, měl tam loď. Záviděli jsme mu. V obci Vápenná jsme navštívili hospodu, kde jsme narazili na příšerně ošklivé prostředí a naprosto skvělou servírku. Dali jsme si držkovou polívku, vyslechli jsme si varování, ať nikam nejezdíme a nechali se vyfotit na baru.

14:39 - Javorník. Po cestě sem jsme viděli stržené silnice, břehy a mosty, jezera tam, kde jsou normálně pole a jinak nic, protože je šílená mlha. U silnic pracuje armáda s rypadly a čerpadly. Navlékáme se do nepromokavého vybavení, balíme pro všechny případy repelent a vyrážíme hledat červenou značku.

15:06 - Jánský vrch, místní zámeček. Mají tu příjemnou mladou průvodkyni, která nás fotí a muzeum dýmek, které ale otevírá až za dlouho, takže mastíme dál, abychom z té přírodní katastrofy ještě něco měli, než se setmí nebo udělá hezky.

15:40 - Sv. Antonín (fotografie úplně na začátku tohoto deníku) - lesní kostelík, který vypadá, jakoby stál v deštném pralese. Další cesta od Sv. Antonína vede už vyloženě korytem úzkého potoka, kterým se valí neuvěřitelné proudy vody. Jinudy jít nelze, protože cesta byla - když to ještě byla cesta a ne potok - sevřená příkrým úbočím. Bory drží, kalhoty jsou suché, bunda trochu vlhne.

16:10 - Štít. Stále jdeme potokem. Voda je úplně všude, na cestách, v lese, na stráních, padá zhora a šplouchá zdola.

16:30 - Pod celnicí. Jednoduchým výpočtem zjišťujeme, že dojít na Borůvkovou horu je z časových důvodů nemožné, vrátili bychom se do Javorníku někdy k půlnoci, což považujeme za riskantní. Náčelník má mokro v botách, já jsem stále suchý.

17:00 - Stopli jsme pod obcí Stružná auto s polskou SPZ. Mládenec si s námi výborně popovídal, vůbec netuším, o čem mluvil. Náčelník spustil plynule polsky. Jak to dělá, to netuším.

17:20 - Javorník, převlékáme se do suchého (dohromady máme suché moje kraťasy, mojí flaušku a moje tričko, zapůjčuji Náčelníkovi flaušku) a jedeme domů. Prší snad ještě víc.

18:20 - Branná, večeříme v místní restauraci, Vrchní nás ignoruje, ale jídlo je dobré. Je nám strašná zima. Venku je12 stupňů a my jsme jen v kraťasech, já v tričku a Náčelník v mikině. Děláme ale, že nám je dobře, vrchního to dost sere.

19:23 - Mohelnice na dohled, telefonuju s Andreou. 40 minut.

20:50 - Lišnice, vyzvedáváme u Heleny notebook, abychom si mohli večer, to znamená teď, pustit DVD se scénkami Šimka, Soboty a Nárožného.

21:36 - Jsme na Studené loučce, sušíme oblečení a boty, Milan zatopil prozřetelně v kamnech. taky nám připravil večeři - tvarůžky obalené bramborákem. V obýváku debužírujeme večeři a zbytky ze včerejší párty, koukáme na DVD a je nám dobře. Milan přinesl pivo značky Litovel a láhev průzračné tekutiny, pravděpodobně nějakou -ici.

22:10 - Jdu spát, jsem unavený. Náčelník a Milan dál sledují DVD a popíjejí pivo a -ice.

Třetí den

Úzkokolejka

neděle 28. června 2009

02:30 - Probouzím se, protože z obýváku se ozývá bujaré veselí a cinkot sklenic. Ráno bude Náčelníkovi určitě strašně špatně a bude chtít umřít.

06:00 - Probouzím se a chci jít do práce. Nemusím. NEMUSÍM!!!

08:00 - Vstávám, za chvíli máme odjíždět. V obýváku leží mrtvý Náčelník.

08:10 - Náčelník se vypotácel do kuchyně, zjistil, že je mu strašně špatně a že chce umřít. Šel si zase lehnout.

12:30 - Náčelník vzbuzen násilím a upozorněn, že večer bychom měli být doma. 7x odbíhá na WC, načež mě ujišťuje, že už je mu dobře. Řídit ale odmítá, prý by ho to stálo řidičák.

13:10 - Jedeme se podívat na Mladečskou úzkokolejnou železnici. Vypadá to, že je to dobře značené.

14:10 - Nebylo to dobře značené, jsme v Krasíkově a obdivujeme nový tunel železničního koridoru. Značil to nějakej kokot.

15:03 - Mladeč nalezena, muzeum sice otevřené, ale pusté, úzkokolejka nejezdí, dva dědci v kanceláři jsou nepříjemní. Jsme nasraní.

18:00 - Jsme doma, průměrná rychlost po dálnici z Hradce až do Plzně cca. 150 km/h. Včetně Prahy. Ha, ha.


Hodnocení akce: Dobré, testování úspěšné, Náčelník zvlčil podle plánu.
Další akce: předběžně podzim 2009 někam na Úterák

Rychlebské hory (Wikipedie)

Rychlebské hory (též Rychleby, polsky Góry Złote, německy Reichensteiner Gebirge) jsou jedno z nejopuštěnějších pohoří v Česku. Nacházejí se v Javornickém výběžku severozápadně od města Jeseníku. Pohoří se táhne mezi Bílou Vodou v samé špici výběžku a Ostružnou v délce 30 km. Pohoří je odděleno Kladským sedlem od masívu Králického Sněžníku a Ramzovským sedlem od Hrubého Jeseníku. Pohoří získalo svůj název podle polského města Złoty Stok (v překladu „zlatý svah“), česky Rychleby, německy Reichenstein, které sousedí přes státní hranici s Bílou Vodou.

Nejvyšší horou Rychleb je Smrk (1125 m. n. m.) nacházející se v jižní části pohoří, blízko historického trojmezí Moravy, Slezska a Polska (Kladska).

Mezi turisticky nejatraktivnější části patří jih pohoří, kde se nalézejí horská střediska Ostružná, Ramzová a Petříkov. Oblíbeným cílem pěších turistů, běžkařů i cyklistů je chata Paprsek. V podhůří je několik lomů nerostných surovin - vápence, žuly a grafitu. Známé jsou také Nýznerovské vodopády, zřícenina hradu Rychleby či Šafářova skála.

V horách se nachází obce Nové Vilémovice a Travná (s poutním kostelem a hraničním přechodem do Polska. V Bílé Vodě se nachází klášter a psychiatrická léčebna.

Pro příště:








Rychleby na kole: romantika i bikerská divočina
(zdroj: Marek Tichý, idnes)

Romantické Račí údolí se zachovalým pralesem, zaniklé vesničky, zajatecký tábor, bikerská divočina i skvělá hospoda. To vše vás čeká na 50 km dlouhém cyklovýletu Rychlebskými horami. Nic pro milovníky asfaltu, tohle je jízda po krásných přírodních cestách.

Rozlohou jsou zdejší hory u hranic s Polskem nevelké, cyklistům a turistům však nabízejí mnoho neasfaltových cest, vedoucích hezkou přírodou. Krajina je kopcovitá, lesy husté a hluboké - na rozdíl od jiných oblastí je tu nedrancují těžařské firmy.

Vyrážíme z Vojtovic, malé vesničky ležící kousek od hlavní silnice mezi Žulovou a Javorníkem. Možnosti občerstvení cestou jsou nevalné. Kromě pár studánek, hospody v Travné a kiosku nad Travnou jsou hospody a restaurace jen v Javorníku, proto si proviant bereme s sebou.

Jako vždy se snažíme vyhnout cestám s asfaltovým povrchem a kromě pár krátkých přejezdů se nám to daří. Na vybranou je tu celé spektrum cest od širokých štěrkových, přes neznatelné, zarostlé vysokou trávou, až po úzké pěšinky mezi borůvčím.

Zaniklé Hraničky
Údolím Vojtovického potoka stoupáme čtyři a půl kilometru, až dojedeme na velkou louku u bývalých Hraniček. Ty byly založeny kolem roku 1785 a bydlely tu pouze německé rodiny. V době největšího rozkvětu tu ve 27 domech bydlelo 281 obyvatel, koncem 19. století začalo lidí ubývat a v roce 1921 tu žilo už jen 192 obyvatel. Po odsunu v roce 1945 zůstaly ve vsi jen čtyři rodiny, v roce 1949 byli všichni obyvatelé vystěhováni.

Zánik vesnice urychlili obyvatelé sousedních Nových Vilémovic včetně početné komunity dosídlených Řeků, kteří rozebrali a odnesli vše, co mělo nějaký užitek.

V roce 1960 ženisté vyhodili do povětří místní kostel a tak byla zkáza dokonána.

Jen náhodou se podařilo lesnímu dělníkovi Franzi Schlegelovi nastěhovat do svého domu, který díky tomu zůstal stát až do dnešních dnů. Smutný osud, ale pro příhraniční oblasti naší republiky dost typický.

Zajatecké tábory a pašování přes hranice
Mineme horní okraj Nových Vilémovic a dostaneme se na rozcestí u vrchu Vábný. Kousek odtud je tabule, připomínající, že zde stál za druhé světové války jeden z mnoha zajateckých táborů. Těch bylo na Jesenicku okolo čtyřiceti a během války jimi prošlo přes 6 000 zajatců - 2 500 sovětských, 2 000 Angličanů, 1 000 Francouzů a 500 Poláků.

Kromě toho bylo na nucené práce ve zdejších lesích, kamenolomech, dílnách a pilách nasazeno okolo 4 000 dělníků. Postavení zajatců bylo různé, k Angličanům a Francouzům se Němci chovali poměrně ohleduplně, Poláci a sovětští zajatci trpěli nedostatkem jídla a nelidskými pracovními podmínkami.

Kousek za bývalým zajateckým táborem odbočíme na modrou značku a stoupáme až k hraničnímu přechodu v Černém Koutě. Tady si prohlédneme další informační tabuli, popisující poslední pašování samizdatů z Polska 18. listopadu 1989. Na Koníček, kde je další infopanel s fotografií zamračeného Václava Havla, jedeme po úzké pěšince, lemované borůvčím.

Je to trochu jízda zručnosti a taky je tu neobvyklé množství much, které sem zřejmě zabloudily z nedalekých pastvin. Z Koníčku sjedeme do Zálesí, staršího muže, stojícího u chalupy s vrtačkou (je víkend, zvelebují se chaty a chalupy), se zeptáme na nejbližší hospodu. Je dole v Travné, ale to bychom pak museli hodně stoupat zpátky na hřeben, proto se rozhodneme najíst se až v Javorníku.

Bikerská divočina
Nad Travnou mineme kiosek, obležený polskými důchodci a vydáme se k rozcestí Pod Bílou Skálou, odkud už budeme sledovat červenou přes Javorník a Rychleby zpátky k Hraničkám.

Od rozcestí Pod Bílou Skálou je to kousek k Vysokému (nebo Vysokému kameni), kde se po kamenných schodech dostaneme na vrchol mohutného kamenného suku s překrásnou vyhlídkou na vrcholy okolních kopců.

K Hájovně na Hoštickém potoce jedeme z kopce, ale je to místy taková divočina, že sjezd neriskujeme, ale jinak je to ten správný terén na to, abyste si ověřili své bikerské dovednosti. Od hájovny už vede široká cesta, která před Javorníkem přechází v úzkou asfaltovou silnici.

Hospoda, která nezklame
Při hledání restaurace, kde nabízejí teplá jídla, jsme zpočátku neúspěšní, jeden z místních starších občanů nám dokonce nabízí ke koupi kilo voňavých párků, které před chvílí koupil výhodně na trhu v Polsku, protože tu prý nikde moc nevaří. Ale nakonec nám ukáže cestu k Taverně, kam sice nechodí, protože je tam draho, ale prý tam dobře vaří. A měl pravdu.

Kromě mísy různých mas jsme si v česko-polském menu vybrali palačinky s mákem a máslem a zmrzlinu s čerstvými jahodami a rozhodně jsme nebyli zklamáni. Cena sice nebyla jako v bufetu, ale zas tak hrozné to nebylo.

Zastávka v Javorníku
Název města je původu slovanského, je odvozen od přídavného jména javorný. Archeologické nálezy kamenných sekerek v blízkém okolí dokládají již pravěké osídlení. První písemná zmínka je z roku 1290, kdy je v soupisu majetku vratislavského biskupství zmíněna ves Jawornik.

Zdejší hrad byl postaven na přelomu 13. a 14. století.

Co se týče novodobé historie, převážně německé obyvatelstvo nepřivítalo s nadšením vznik Československé republiky, na demonstracích lidé žádali o připojení k Německu. Těsně před válkou pak německé provokace vyústily ve vraždu dvou členů finanční stráže. Poválečné dosídlení Javorníku příliš neprospělo a v současnosti žije město hlavně z turistického ruchu.

Romantika v Račím údolí
Na hrad Rychleby se dostaneme kolem Čertových kazatelen po červené. Čertovy kazatelny, to je romantická skalní vyhlídka na Račí údolí se zachovalým původním pralesním porostem. Byla to oblíbená zastávka již v samých počátcích turismu u nás.

Hrad Rychleby byl pravděpodobně postaven počátkem 14. století na ochranu stezky, vedoucí z Javorníku do Kladska. Na protější straně Račího údolí jej doplňovalo menší opevnění, zvané dnes Pustý zámek. Hrad se poměrně brzy stal zříceninou, asi v 15.století.

Ve století 19. došlo k částečné rekonstrukci a z trosek se stala pěkná, romantická zřícenina. Na rozsáhlejší obnovu, plánovanou začátkem 20. století spolu s obnovou hradu Edelštejn ve Zlatohorské vrchovině, se nepodařilo sehnat dostatek financí.

Po červené značce se z Račího údolí pod zříceninou dostaneme kolem Červeného dolu přes Nové Vilémovice ke Hraničkám. Kromě sjezdu po louce do Červeného dolu stále stoupáme, odměnou je nám pak dlouhý sjezd zpátky do Vojtovic.

A to je pro dnešek konec. Doufám, že se asfaltovací mánie zdejším lesům vyhne. Že asfalt krajině neprospívá esteticky ani jinak, je zřejmé. Poměrně časté povodně, jejichž vznik se často svádí na globální oteplování, dokládají, že bychom měli více dbát na to, aby byla krajina schopná zadržet za deštivého počasí více vody.

A to ani nemluvím o tom, že se cyklistů nikdo neptá, po jakém povrchu chtějí v lese jezdit.

Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když troufale řeknu, že více než zájmy cyklistů jsou přednější ekonomické zájmy. Protože zakázka na asfaltovou silnici je jistě lukrativnější než navézt pár náklaďáků štěrku na lesní cestu. Vy, kteří o stavbě cyklotras rozhodujete, myslete víc na to, co vaše rozhodnutí udělá s krajinou, než na svůj prospěch.

MŮŽE SE HODIT

Délka: 50 km
Převýšení: 1 310 m
Obtížnost: střední
Typ kola: trek, mtb
Popis trasy: Z Vojtovic údolím Vojtovického potoka na Hraničky- po červené k Novým Vilémovicím- po cyklotrase 6044 na rozcestí na Vábném- po modré k rozcestí Nad pramenem- po cyklotrase 6222 k rozcestí Pod Bílou Skálou- po červené do Javorníku- oběd v Taverně- po červené kolem Čertových kazatelen přes Rychleby, Červený Důl a Nové Vilémovice na Hraničky- sjezd do Vojtovic.

Fotoalbum Picasa

2009 - Křemelná

Pantátové na své první akci

5. března 2009

Na Zabiho návrh jsme se vypravili Zabi, Náčelník a já zavzpomínat na staré časy, kdy jsme ještě byli aktivními dobrodruhy a vyrazili na běžky do katastru obce Hartmanice. Ihned po odjezdu vznikl z čiré radosti nad tím, že jsme po deseti letech opět spolu jen my tři a jedeme do přírody Golden Whiskey Club, podle známe Šmídovi knížky. Po krátké debatě byl název upraven na Golden Whiskey Club Junior, protože hrdinům knihy bylo padesát a více. Záznam z první akce klubu zde:

8:00 - Pantátové Sprostý člen (Zabi) a Kronikář (Denny) netrpělivě vyhlížejí pantátu Náčelníka (Náčelník), který věren své dlouholeté tradici není nikde v okolí, i když sraz byl v osm hodin ráno před bytem pantáty Sprostého člena.

8:10 - Pantáta (dále jen ppt) Náčelník velikou rychlostí brzdí před bytem ppt. Sprostého člena a s úsměvem sobě vlastním se s ppt. Kronikářem i ppt. Sprostým členem srdečně vítá.

8:11 - Ppt. Náčelník nacpal svůj vůz Renault Laguna mezi cizí vozy Peugeot 301 a Lada 1610 pomocí několika nárazníkových šťouchanců. Ppt. Sprostý člen hodnotí tento výkon potleskem z chodníku. Ppt. Náčelník označuje svůj způsob parkování za Francouzský. Ppt. Kronikář upozorňuje ppt. Náčelníka, aby se odpoledne nedivil, až najde svůj vůz posprejovaný a s rozbitými okénky a na něm nápis "Bejrůstský způsob parkování, podepsán Francouz".

8:30 - Vyprávění veselých historek ze života pantátů z období, kdy se neviděli (tedy zhruba z posledních čtrnácti dnů) a vášnivá debata nad stanovami nově založeného GWCJ. Stanovy nakonec dohodnuty a osouhlaseny, i když ppt. Náčelník i ppt. Sprostý člen nejprve prosazovali, aby měl i ppt. Kronikář nejprve dítě, aby to bylo fér. Zcela rezolutně do klubu GWCJ zakázán vstup těm, kteří ani nemají dítě, ani netrpí pod jhem své partnerky. Kachna s Davidem, například. Naopak, členství doporučeno Máše, z důvodů několikaletého trpění pod Kachnou a proto, že Máša je prima chlap, i když má prsa.

8:40 - Nová klubová hra se satelitní navigací ppt. Sprostého člena, která umí odhalovat policejní radary. V Červeném poříčí lehká hádka o to, kde byl radar schovaný. Vyhrává ppt. Sprostý člen, který tvrdí, že v odpadkovém koši u kapličky. Hra vrcholí okamžikem, kdy ppt. Kronikář vypráví zbylým dvěma pantátům legrační historku, kdy byl dohnán policejním vozem a zastaven za účelem ztráty dvou bodů a pokuty 2000,- Kč. Ppt. Sprostý člen reaguje smutným oznámením, že to samé se mu za okamžik stane taky.

8:42 - Pokutování ppt. Sprostého člena za rychlou jízdu krásnou policistkou v bílé čepici. Během pokutování vedou ppt. Náčelník a ppt. Kronikář provokativní řeči, aby si mohl ppt. Sprostý člen komunikaci s krásnou policistkou pořádně užít. Například ppt. Kronikář reaguje na představení policistky "Dobrý den, Policie České Republiky" vtipnou poznámkou, že to tušil, že ji prozradila uniforma. Ppt. Náčelník se pochvalně vyjadřuje o policejním radaru a žádá policistku, zda-li by směr radar rozebrat a podívat se dovnitř, jak to funguje. Konsternace policistky.

8:53 - Jedeme dál, ppt. Sprostý člen, chudší o 2000,- Kč a dva body nazývá své milé pantáty různými vynalézavými slovy, převážně gynekologického charakteru, a důrazně je žádá, aby toto již nikdy neopakovali, nebo jim dá přes držku. Ppt. Náčelník a ppt. Kronikář si vzájemně udělují po jedné malé modré známce, výrazu obdivu za provedenou akci.

9:00 - V uklidněné atmosféře uvnitř vozidla ppt. Sprostého člena dochází ke shodě v mínění o výkonu pokutující policistky. Je oceněn především příjemný přístup, milý hlas a profesionální vystupování a to i navzdory trapným poznámkám některých pantátů uvnitř vozidla. Ppt. Sprostý člen je nabádán, aby spáchal ještě nějaký přestupek, aby mohlo dojít k opětovnému setkání s policistkou. Pantáta Sprostý člen opakuje svoji hrozbu s rozbitím držky. Navíc prý už nemá na další pokutu stravenky.

9:27 - Zásobovací zastávka v obci Přeštice. Pantátové pobíhají po supermatketu Billa a nakupují nezbytné potraviny a ostatní výzbroj. Ppt. Kronikář, toho času v tíživé finanční situaci volí levnější potraviny typu tmavá tlačenka a rohlíky, oba zbylí pantátové se nijak neomezují, především v odělení piva a sušenek. Ppt. Kronikář se vrací do oddělení masných výrobků a dozásobuje se jitrnicí, aby mohl dělat zbytku výpravy v nestřežený okamžik chutě.

10:00 - Otevřena problematika hydrolyží. Ppt. Sprostý člen, autor původního návrhu a koncepce se ohrazuje proti konstručním zásahům ppt. Náčelníka, který z původně jednoduchého vynálezu navrhuje většími či menšími úpravami vytvořit něco podobného tanku s pluhem po stranách.

10:20 - Parkoviště nad Dobrou vodou dosaženo v čase, který dovoluje ujet na běžkách stanovený okruh Bývalá Rovina - Malý Babylón - Stodůlky - U Křemelné - Prášily - Jezero Laka - Nová Hůrka - Gerlova paseka - Bývalá Rovina. Všichni pantátové projevují nadšení a vzájemně se několikrát ubezpečují, že se jim to nezdá, ale opravdu jsou spolu na běžkách.

Předstartovní přípravy

10:22 - Ppt. Kronikář a ppt. Náčelník zjišťují, že jejich lyže kloužou trochu moc. Ppt. Sprostý člen šťastně běhá sem a tam, nahlas vydává radostné zvuky a šťastně hýká. A nic mu neklouže.

10:32 - Ppt. Sprostý člen upozorňuje, ža za hodinu bude pršet.

11:42 - Po mnoha peripetiích dosaženo odpočinkové místo nad říčkou Křemelná. Cesta byla náročná z několika důvodů: Ppt. Sprostý člen neustále otravuje s myšlenkou, že za hodinu bude pršet, po prvních dvou kilometrech vede cesta po vyfrézované lesní silnici, povrch je zledovatělý, pro spestření občas projede traktor s pluhem a zažene pantáty do příkopu, sníh silně taje a někdy se místo běhu na lyžích dá mluvit spíše o sportovním potápění. Po stranách se začínají objevovat varovné cedule s nápisy o nevybuchlé munici. Jedna z nich je přímo před odpořívacím místem.

11:57 - Konzumace donesených potravin, kochání se výhledy do okolí, nejvíce na rozhlednu Poledník a údolí říčky Křemelná. Do údolí říčky Křemelná vede od odpočívacího místa prudký a dlouhý kopec směrem dolů. Pantátové se těší, jak to sjedou šusem. Konzumace spestřena výměnou potravin a nápojů, zvláštní ocenění přiznáno jablečmu závinu, který dodal ppt. Sprostý člen a čaji s rumem od ppt. Náčelníka. O tmavou tlačenku ppt. Kronikáře byl nulový zájem.

Sjezd ke Křemelné

12:03 - Sjezd kopce ke Křemelné. Ppt. Sprostý člen jede první, aby mohl své druhy zdola nafilmovat. Nespadnul ani jednou. Ppt. Kronikář a ppt. Náčelník přehodnocují své smělé plány vzhledem k dlouhé absenci běžeckých tréninků a celkové tělesné zakrnělosti a váhají mezi návratem k autu a zbití ppt. Sprostého člena. Nakonec volí druhou variantu a pouští se odvážně z kopce. Oba s sebou několikrát flákají na zem, což ppt. Sprostý člen využívá k pořizování kompromitujících fotografií a rádoby vtipným poznámkám.

12.07 - Všichni pantátové jsou šťastně dole na mostu přes řeku a blahopřejí si k odvážnému sjezdu. Radost jim kazí pouze fakt, že zespoda vypadá kopec jako trapná, mírně nakloněná rovina.

12:26 - Stoupání lesem do pruhkého svahu s mokrým sněhem. Ppt. Sprostý člen si ztěžuje na ppt. Náčelníka a ppt. Kronikáře. Především se negativně vyjadřuje o jejich běžeckém stylu. Ppt. Kronikář navrhuje výměnu běžek, s čímž ppt. Sprostý člen naivně souhlasí. Po výměně ppt. Kronikář mizí v kopci a dlouho své přátelé nevidí. Po dlouhé době při shledání na kopci uznán pantátou Sprostým členem jeho omyl a již více nekomentován běžecký styl zbylých dvou pantátů. Toto podpořeno ujištěním ppt. Sprostého člena druhými dvěma pantáty, že jetli ještě cekne, dostane do držky.

13:00 - Dosaženo nejvyšší místo výpravy. Výprava přehodnocena a jako náhradní cíl stanovena hospoda v obci Prášily, odkud jede podle ppt. Sprostého člena autobus zpět do Dobré vody. Návrh jednomyslně přijat, protože hladina vody v běžecké stopě se již ustálila na cca. pěti centimetrech. Nahlas vyslovena myšlenka, že většina našich výletů ze zatím změnila v boj o přežití.

13:52 - Krásný úsek plný mírných sjezdů po zledovatělé cestě, zpetřených občasným průjezdem loužemi s vodou, bruslením na rolbou upravené trase a vzájemného, intelektuálně laděného špičkování.

14:04 - Dosažen rozcestník pod Poledníkem. Ppt. Sprostý člen navrhuje výstup na Poledník. V poslední chvíli mrštně uhýbá současné hozené běžce ppt. Náčelníku a kamene ppt. Kronikáře.

Pantáta Pisoár maká do kopce

14:16 - Příjemný sjezd do obce Prášily, sejmutí lyží a hledání autobusové zastávky a otevřeného restauračního zařízení za účelem zhodnocení akce a udělení známek.

14:27 - Občerstvení v restauraci U Michala. Pantátové Náčelník a Sprostý člen se ládují smažákem s hranolky, pantáta Kronikář si dáva Gothaj s cibulí a octem a zajídá vlastními rohlíky, protože je stále v tíživé finanční situaci. Při placení používá ppt. Kronikář kreditní kartu, za což sklízí různé vtipné poznámky od svých druhů a nevraživé pohledy od personálu.

15:47 - Odchod na autobusovou zastávku, vynucený především ppt. Sprostým členem, který se bojí, aby nám autobus neujel. Chvíli po odchodu vybíhá z restaurace U Michala číšník a předává pantátovi Náčelníkovi fotoaparát, který v restauraci zapomněl pantáta Sprostý člen. Ten zaujatě zkoumá jízdní řád, takže celé scénce nevěnuje pozornost. Fotoaparát uschován ppt. Kronikářem pro pozdější použití.

16:16 - Během jizdy autobusem vystresován ppt. Sprostý člen, když je požádán o pořízení poslední společné fotografie. Po hrůzných okamžicích, kdy střídá všechny barvy, nejvíc bílou a zelenou, je ale blamáž odhalena. Ppt. Sprostý člen dojat šlechetností svých přátel.

Šťastní pantátové Pisoár a prostý člen

16:29 - Zpátky u automobilu ppt. Sprostého člena. Krajinou vládne mlha a prší, je hnusně, sníh mohutně taje. Ppt. Kronikář, který bydlí nad řekou Berounkou projevuje obavu, aby se s tím samým sněhem nesetkal za několik dní ještě jednou, ve svém obývacím pokoji.

16:33 - Ppt. Náčelník navrhuje dohnat a zastavit autobus, který nás přivezl, protože v něm zapomněl batoh s klíči, telefonem a peněženkou. Krátké hlasování GWCJ a rychlý start směrem Hartmanice. Navigace se ujímá ppt. Náčelník podle jízdního řádu autobusu, který předem odpovědně připravil ppt. Sprostý člen. Ppt. Kronikář ze zadního sedadla fandí a poskytuje cenné rady.

16:50 - Autobus dostihnut a zastaven v obci Petrovice, batoh nalezen. Řidič autobusu se směje jako malé dítě.

18:21 - Návštěva šabatky Lucie a šabatčátka Elišky v bytě ppt. Sprostého člena, občerstvení a vyhodnocení celé akce. Udělena velká zelená známka pantátu Náčelníkovi za dobrodružnou akci s automobilovou honičkou, blahopřání, objetí a příslib dalších akcí.


Zapsal ppt. Kronikář Denny

Amatérská videa ppt. Sprostého člena ze sjezdu ke Křemelné



Video "Zabi na startu"


Dobrá Voda (Wiki)
Dobrá Voda (Panoramio)
Dobrá Voda (Šumava)
Křemelná (Wiki)
Křemelná (Panoramio)
Křemelná (Šumava)
Prášily (Wiki)
Prášilsko (Panoramio)

Fotogalerie