18. února 2009
11:29 - Zcela podle běžných standardů dobíháme se Zabim lanovku z Krupky na Komáří vížku (též známá jako Komáří Hůrka). Jsme na jednodenním výletě do Krušných hor, máme s sebou běžky, Zabi někde vyčetl, že má být brutálně slunečno.
11:32 - Paní v pokladně je nasraná, že jdeme o dvě minuty později a spílá nám nevybíravými slovy. Chci se prát, ale nakonec vítězí potřeba dostat se nahoru, tak ji jenom ignoruji. Platím tisícikorunou, baba se může zbláznit. Její kolegyně nahoře u sedačej je docela příjemná.
11:50 - Kupodivu zase jedeme lanovkou z kopce. Je to prý nejdelší sedačková lanovka ve východní Evropě (Zabi). Všude je šílená mlha, že není vidět ani na další sloup.
12:00 - Jsme na horní stanici lanovky, zde jsou TŘI pracovníci: jeden nám podržel sedačku, druhý nám odklopil zábradlíčko na sedačce a třetí nám ukázal cestu ven. Byli jsme jediný cestující. Plynou z toho dvě věci - za prvé, v Krušných horách panuje velká přezaměstnanost, kdy na dva cestující je potřeba pěti zaměstnanců a za druhé - když jsou intervaly mezi pouštěním lanovky 30 minut a cesta lanovkou trvá 28 minut, proč ji vůbec vypínají?
12:10 - Zabi se rozhodl najíst se v hotelu nad lanovkou. Po zjištění cen si to rozmyslel, dali jsme si jen pivo a Zabi nakonec přeci jen polévku.
12:20 - Jsme v prdeli. Doslova. Hned za hotelem byla Richardova vyhlídka, ze které bylo vidět asi 10 cm před sebe, jinak je všude hustá mlha. Po prvním rozjetí zjišťuju, že lyže nejdou zastavit a proklínám Náčelníka, jeho ženu Oxanu, vynálezce běžek, sníh, mlhu, Zabiho a všechno, na co si dokážu vzpomenout. Činím tak se sevřenou prdelí, protože se řítím v husté mlze šílenou rychlostí a nevím kam.
12:30 - Jsme pod kopcem, ale je to ještě horší - lyže se ne a ne rozjet, podkluzují jako prase. Když si je sundám, propadnu se po pás do sněhu. Zabi nadšeně běhá kolem, šmejd jeden, na svých běžkách se šupinkami a má evidentně radost, že je venku a z domova.
13:00 - Překonali jsme sněhovou pláň, ze které jsme viděli jen tu a tam navigační sloupy. Začíná sjezd. Mám obavy, co mě čeká.
13:10 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě navrhuje, ať plužím. Zkusím to.
13:12 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě navrhuje, ať plužím víc. Zkusím to.
13:13 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě ukazuje, jak správně plužit. Zkusím to.
13:14 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě navrhuje, ať zkusím plužit mimo cestu v hlubokém sněhu. Zkusím to.
13:15 - Rozbil jsem si hubu. Zabi objevil u cesty zříceninu hradu a dožaduje se jeho návštěvy. Prý je tam bosované zdivo. Nesouhlasím.
13:17 - Rozbil jsem si hubu. Zabi tvrdí, že je to proto, že jsme se nešel podívat na bosované zdivo. Rozbiju Zabimu hubu.
13:18 - Rozbil jsem si hubu. Zabi se směje z bezpečné vzdálenosti, aby mě vyprovokoval k pronásledování. Jdu do toho.
13:20 - Rozbil jsem si hubu. Pořádně, už se mě sice podařilo vcelku zastavit vyjetím do protěhjšího svahu v zatáčce, ale pak se to zase rozjelo zpátky. Zabiho to může strhat a dožaduje se fotoaparátu. Nasrat.
13:21 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě navrhuje, že si vyměníme lyže. Souhlasím, ale máme jiná vázání.
13:22 - Rozbil jsem si hubu. Zabi tvdí, že on by to na mých lyžích sjel v pohodě. Snažím se rozjet se co nejvíc a sejmout Zabiho.
13:23 - Rozbil jsem si hubu. Zabi uhnul, sketa.
13:24 - Rozbil jsem si hubu. Spočítal jsem si ale, že ještě tak třikrát až čtyřikrát a jsme dole.
13:25 - Rozbil jsem si hubu. Už jen třikrát, hurá.
13:26 - Rozbil jsem si hubu. Dokonce se mě to povedlo před dvěma důchodci dole v Krupce. Smáli se ještě dlouho po tom, co jsem odjel. Slyšel jsme je, šmejdy.
13:27 - Rozbil jsem si hubu. Došel jsem k poznání, že Náčelník se rozhodl zavraždit Oxanu a na mě si tu "nehodu" chce otestovat.
13:30 - Jsme na parkovišti u auta. Sundavám běžky a cítím velikou úlevu.
14:30 - Jsme nad povrchovým dole Šverma a kocháme se pásovými dopravníky a rypadly. Oba bychom tu chtěli pracovat a prohánět se s bagrem výsypkou, možná by došlo i na souboje.
Výprava hodnocena jako skvělá (Zabi) a jako katastrofická (Denny)
Zobrazit místo 2010 - Komáří Vížka na větší mapě
Komáří hůrka 808 m n. m. (Wikipedie)
Komáří hůrka (807 m), německy Mückentürmchen, je hora, na kterou vede sedačková lanovka z Bohosudova, významného poutního místa nacházející ho se poblíž Teplic. Vrchol je významná dominanta hřebenu Krušných hor.
Na vrcholu se nalézá hotel s charakteristickou věží, díky kterému je též zaběhlý alternativní název oblasti – Komáří vížka. U hotelu je parkoviště zhruba pro 10 automobilů, vede k němu asfaltová silnice jako odbočka spojky mezi Horní Krupkou a Fojtovicemi.
Důlní činnost zanechala ve zdejší krajině nesmazatelné stopy. Komáří vížka pod svým povrchem ukrývá řadu starých štol a v celém svahu pod ní je možné objevit takzvané pinky, zavalené doly, pozůstatky po důlní činnosti. Pro horníky byla na vrcholku postavena zvonice, odkud se do kraje oznamoval začátek a konec pracovní doby.
V okolí se též během března konají tradiční závody psích spřežení, jako na jednom ze dvou míst. Tím druhým místem je okolí obce Sněžník.
Žádné komentáře:
Okomentovat