The Wall - level 2

Pár správných chlapů s lopatou

2009 - Úterský potok

1. den

Na sever

12. září 2009

Hledali jsme cache u Bezdružic,

nenašli jsem nic, obloha byla bez družic.

8:30 - Zabi a Denny se scházejí na Hlavním nádraží v Plzni a vítají se vřelým objetím a chlapským poplácáním po zádech. Bezdomovec, který celou scénu sleduje z povzdálí je dojatý až k slzám a zpytuje svůj předešlý život. Oba pantátové se zásobí v prodejně Malinová pečivem a obloženými bagetami. Pantáta Zabi se svěřuje, že hrozí pivní krize, protože má s sebou jen 6 piv. Pantáta Denny ho uklidňuje sdělením, že s sebou má celou jednu domácí slivovici od strýčka z Moravy.

8:40 - Křimice, kontrola jízdenek. Paní průvodčí se podezřívavě ptá Zabiho, kde máme třetího, kopili jsme totiž lístek i pro Kachnu. České dráhy mají vrcholně rafinovaný systém slev na jízdné, který dovoluje pořídit jízdenku pro tři osoby levněji, než pro dvě osoby. Když ale nemáte fyzicky třetího, dostanete pokutu. Zabi drsně odvětil, že třetí pobíhá někde po vlaku. Kachna ve skutečnosti čeká lstivě až v Kozolupech.

8:46 - Kozolupy, přistupuje Kachna. Nálada v našem chlapském kolektivu je stále dobrá, Kachna výjimečně netrpí depresí ani bolestí hlavy, ve vagónu s námi sedí několik nadšenců převlečených za vojáky z první světové války. Rozvíjíme diskuzi o tom, proč koleje překvapivě nedrncají. Oba stavební inženýři si navzájem vysvětlují princip svařování kolejnic. Zabi uzavírá krásnou větou: "Tak dlouho jim to nevycházelo, až začali výsledek ignorovat".

8:58 - Pňovany. Romantické kouzlo starého nádraží, zaplevelených kolejí a rezavějících odstavených vagónů je nenávratně pryč. Celý areál je zmodernizovaný, obetonovaný, s bezbariérovými přístupy a řádnými tabulemi. V nádražním rozhlase se ozývá: "Žádáme cestující, aby k ODCHODU a PŘÍCHODU používali PODCHOD". Negativní věcí se jeví oranžový vůz lokálky s volebními sliby ČSSD. Pantátové a Kachna nahlas vyslovují názor, že v takovém vagónu tedy určitě nepojedou a nastupují do toho druhého, červeného.

9:55 - Bezdružice. Všichni tři účastníci se fotí na opuštěném vagónu a přemítají, proč trať končí v Bezdružicích, když by vybudováním pouhých cca. 7 kilometrů do Teplé došlo k vlakovému propojení mezi Plzní a Karlovými Vary.

10:15 - První hádka o to, kudy dál. Na Bezdružickém náměstí je pusto až prázdno, domy jsou stále neopravené a depresivní. Počasí naštěstí přeje a sluníčko se snaží svítit. Pantáta Zabi se nám svěřuje, že se mu stýská po Lucince a po Elišce. Ubezpečujeme ho, že i nám se stýská po Lucince. Pantáta zabi nás označuje tradičně za kretény a volí cestu mezi vraky zemědělských strojů.

10:20 - Pomalu scházíme k Dolskému potoku. Náš hlavní encyklopedista Zabi nám vysvětluje princip zařazení vodního toku do některého z řádů. Vodní tok, který se vlévá do moře je v prvním řádu, ten co se vlévá do toku prvního řádu je druhého řádu, atd. Když jsme sjížděli Hadovku za povodní v roce 2002, vytvořili jsme prý se Zabim nevědomky rekord tím, že Hadovka je vodní tok šestého řádu a ty nejezdí skoro nikdo, protože jsou vzácné a nesjízdné. (6. Hadovka - 5. Úterský potok - 4. Mže - 3. Berounka - 2. Vltava - 1. Labe - U přístavu Cuxhaven ústí Labe do Severního moře.). Okamžitě s Kachnou vymýšlíme potok sedmého řádu, který by se dal sjet, vypadá to na Břetislavský potok, který se vlévá do Hadovky, stačí počkat zase na nějaké povodně.

11:00 - Soutok Dolského potoka a Úterského potoka. Kachna se svěřuje, že ze šesti spolužáků, kteří s ním dokončili ČVUT je jediný, kdo nemá doktorát. Zabi ho uklidňuje, že doktorát nic neznamená a je to titul výhradně pro pitomce, kteří nejsou schopni se prakticky v oboru uplatnit. To samé si já myslím o titulu Ing., ale nechci je provokovat.

11:32 - Brodíme Úterský potok a Zabi nám vysvětluje, co přesně znamená výraz Onanie. Prý to našel pomocí Bible a Wikipedie. Onanie je prý činnost, která nevede ke kýženému výsledku. Uvědomujeme si, že většinu našich životů jsme proonanovali. Kachna přemýšlí, jak tento nově nabytý poznatek v pondělí sdělí studentům tak, aby nemusel čelit žalobám jejich rodičů.

12:00 - Dosaženo městečko Úterý. Na náměstí je otevřená jediná prodejna potravin, na jejímž zápraží sedí asi šest místních notoriků, pije pivo a pojídá utopence. Když jsme vešel dovnitř, oznámil mi romský majitel, že je zavřeno. Připadám si diskriminovaný. Kouzlo doby, ve které se odehrává seriál Zdivočelá země a který se tady v Úterý natáčel je zpátky. Na náměstí je také kontrolní stanoviště nějakého závodu v Eko Rally, jinak nic. Odpočíváme, Zabi jde najít jinou hospodu.

12:20 - Zabi se rozčíleně vrací a oznamuje nám, že odcházíme. Jinou hospodu našel, ale dostal vynadáno, že chce pivo.

12:40 - Pokračujeme proti proudu Úterského potoka. Zabi opět načíná téma Stýská se mě po Lucince. Slibujeme mu, že dostne do držky, jestli bude provokovat.

13:10 - První cach "U zardoušeného mlynáře". Po dlouhém hledání a manipulaci s GPS Zabi nalézá černý igelitový pytel zakopaný u kořenů jednoho ze stromů. Máme radost a nadšeně se přehrabujeme drobnostmi, které plastová krabice obsahuje a zapisujeme se do logblogu.

13:56 - Druhá cach "Velký Zuckruv mlýn". Prolézáme ruiny mlýna, ale GPS stávkuje a tak nic nenacházíme. Ruiny jsou opravdu rozsáhlé, výpočet souřadnic je zpestřený zapeklitými otázkami typu "kolik má čelo ruiny otvorů pro okna" atp. Necháváme v ruině ukrytí batohy a jdeme na krátkou zacházku obdivovat klášter Trapistů.

14:23 - Klášter Trapistů. Kachna a Denny respektují soukromé vlastnictví pozemků a proto zdrženlivě zůstávají na kraji lesa u elektrického ohradníku, Zabi jim nadává a s fotoaparátem vyráží do kláštera pořídit fotodokumentaci. To mu trvá asi 20 minut. Pak se řítí loukou zpátky k nám, mává rukama a něco křičí. Za chvilku chápeme, co se stalo, Zabiho pronásleduje traktor řízený rozlíceným trapistickým mnichem. Volíme strategický ústup.

15:10 - Zpátky u batohů, stoupáme zalesněnou strání a loukami k Sepusce - vrchu u obce Žernovník. Les je kýčovitě krásný a bylo by v něm i docela příjemné ticho, kdyby šílení trapisté stále nepracovali s motorovou pilou, jejíž zvuk se rozléhá celým údolím.

15:30 - Sepuska. Romantické místo s výhledem do krajiny, odpočíváme a voláme Koblihovi, abychom ho ubezpečili, že nám schází a že ho máme rádi. taky proto, aby nám přivezl pivo a bundu pro Kachnu.

16:10 - Šlapeme do Bezvěrova na jídlo, Zabi slibuje hospodu, prý to má na mapě.Cestou těsně míjíme pramen Úterského potoka.

16:40 - Bezvěrovská hospoda je upravená hasičská zbrojnice s neuvěřitelně zasraným hajzlíkem a spoustou místní přiopilých dementů co na sebe halekají cosi o fotbale. Pivo došlo, ale Zabi si nějak tři vynutil. K jídlu mají jen tlačenku.  Zabi si googlí autobus do Toužimi, zjišťuje, že jede za chvíli a navrhuje přesun do nějaké Toužimské restaurace. Souhlasíme.

17:50 - Toužim, náměstí. Restaurací je tu hodně, nejvíc čínských. Na dotaz směrem k místním bezdomovcům, kde se dá najíst ukazují oba bez rozmyšlení naprosto opačné směry. Nakonec ale restaurace "Pod Valečem" nalezena. Obsluha pomalá až drzá, jídlo dobré a rychlé.

19:00 - Jsme po jídle a čekáme na Kobliha, má dorazit v devět. Zabi nás nahnal na Toužimský hrad. Je tam opuštěná pouť, leháme si, už za tmy pod lípy a pouštíme si na telefonu muziku. Není nad technologie. Zabi nám dává zeměpisné testy.

21:00 - Koblih telefonuje, že je v Toužimi. Je přesný, jdeme ho hledat. Koblih nalezen na druhé straně náměstí. Tlemí se a říká, že nám jenom dá tu bundu a jede domů. Trochu nám to hatí plány na romantický večer s Koblihem u táboráku.

22:10 - Koblih nás vysazuje pod Branišovským vrchem. Chtěli jsme původně spát u rybníka v ruinách kostela, ale byla tam technopárty.

23:00 - Zdrcující noční výstup na Branišovský vrch lesem plným ostružiní, kopřiv a nízkých větví tradiční metodou "Jdeme kurva po přímce, sme drsný". Zabi a Denny mají krátké kalhoty a trpí. Vyplašeno několik srnek a jeden německý ovčák.

23:50 - Dosažen vrcholek a nalezena plánovaná holina pro přespání. Je tam příjemné odpočívadlo se stříškou. Denny staví pro všechny případy stan a pak se ukládáme na noc pod širák. Zabi jde do lesa pro dřevo a dělá táborák. Kachna vstává a oba si pečou buřty. Denny už má vyndané čočky, tak jim do toho kibicuje ze spacáku.

01:15 - Jdeme spát, je krásná vlahá letní noc, přízemní mrazíky a vítr.

2. den

Domů

13. září 2009

8:12 - Krásné, slunečné ráno, Zabi vaří kávu, na světě je hezky. Zabi málem podpálil pařez, na kterém vařil kávu.

8:30 - Googlíme odjezd autobusu z Třebouně. Ten v 10:30 nestihneme. Kachna byl přesvědčený, že někde poblíž jsou koleje a ty vedou do Touškova. Další bus jede ve 14:10. ten stihneme. Denny navrhuje vrátit se dvacetikolometrovou procházkou do Bezdružic na vlak, cestou navštívit romantická údolí a něžné planiny. Kachna a Zabi ho posílají do prdele.

9:00 - Hledáme poslední cach a hlavně cíl naší expedice - průsečík padesáté rovnoběžky a třináctého poledníku. GPS nefunguje skoro vůbec, bloumáme lesem a kopeme do šutrů. Zabi nakonec cash nachází poblíž lebky muflona. Jásáme, objímáme se a fotíme se do kroniky (sem).

10:00 - Flákáme se u nocležiště a spřádáme plány na navštívení zbývajících devíti průsečíků na území ČR. Zabí zná všechny polohy z hlavy, je to blázen. Též plánujeme založení nové cache na Boleveckém rybníku - potopíme ji v betonové cihle na dno a hledejte si. Kachna tvrdí, že jedna cach je umístěná pod sedačkou konkrétního vozu plzeňské tramvaje. V týdnu se na ní musíme podívat.

12:10 - Po hřebeni jsme došli ležérní chůzí do Třebouně na autobusovou zastávku. Hřeben byl krásný, skoro podzimní a disponoval jedním skalním masívem, kde se nechal Zabi vyfotit a jedním vrcholem Třebouň (829 m n. m) - nejvyšším místem Tepelské vrchoviny. A taky jedním vysílačem. U autobusové zastávky mám dvě hodiny času a tak se snažíme spát, ale je vítr a zima. Denny a zabi si jodu čutat a házet míčem, který sjme nalezli poblíž. Kachna několikrát trefen do hlavy.

14:18 - Autobus skutečně přijel. Cestou zhodnocení akce, doporučení pro příště a tak podobně. Kachna vystoupil daleko od zamýšlené zastávky. Akce zhodncoena jako enormě povedená, dokonce ani nikdo nepronesl tradiční "Ste všichni kreténi a nikam s váma už v životě nepojedu."

Žernovník (oficiální stránky obce Bezvěrov)

Bývalá obec Žernovník leží 4 km severně od Úterý pod vrchem Sepuska. Poprvé je zmiňována r. 1227 a před r. 1253 ji získali křížovníci s červenou hvězdou. Na konci 14. stol. se setkáváme s přídomky ze Žernovníka k r. 1486 je zde uváděn dvůr, který však zřejmě náležel jinému majiteli než ves. Ta příslušela ke švamberskému panství, s nímž přešla v r. 1712 do rukou Löwensteinů na Bezdružicích. v 19. stol. a 1. pol. 20. stol. byl Žernovník poměrně významnou osadou, ke které administrativně náleželo několik okolních mlýnů a samot a také sousední Nová Víska. Byla zde rovněž škola o jedné třídě. R. 1945 však znamenal v dějinách Žernovníku zvrat vedoucí k zániku obce, která po odsunu německého obyvatelstva zůstala neosídlená a dnes její zbytky slouží rekreačním účelům. Někdejší Žernovník byl rozložen kolem návsi, v jejíž jv. části stál dvůr. Dnes je pouze v její západní části dochováno 5 původních statků a na několika pozemcích stojí novodobé rekreační objekty. Rozsah další bývalé zástavby již vymezuje jen náletový porost se zbytky zdí a relikty staveb. V okolí je jako technická památka dochováno několik v řadách stojících kamenných pilířků s otvory jako pozůstatek plotů a ohrad.

Blažejský rybník (www.priroda-kv.cz)

Několika hektarový rybník a jeho okolí v podobě střídajících se vlhkých luk se suchými bylo důvodem začlenění této lokality do soustavy Natura 2000. Soustředěnost těchto biotopů je totiž v této části krajiny, tedy na Toužimsku, vcelku vzácností. Tyto stanoviště se tak stávají ideálním místem pro existenci mnoha vzácných druhů a rostlin v širokém okolí. Lokalita se nachází v pramenné oblasti Úterského potoka pod výrazným Třebouňským vrchem, krajinou dominantou jižního Toužimska. Především mokřadní biotopy jsou místem výskytu mnoha vzácných druhů rostli. Vyskytuje se zde i hnědásek chrastavcový.

Lokalita se nachází 7 kilometrů jižně Toužimi, jižně masivu Třebouňského vrchu a Branišovského vrchu, vystupujících spolu výrazně nad okolní mírně zvlněnou krajinu. Kolem rybníka se po dobu jeho existence vytvořila mozaika mokřadních biotopů. Při březích rybníka jsou časté ostřicové porosty ostřice zobánkaté (Carex rostrata), ostřice měchýřkaté (Carex vesicaria) i ostřice české (Carex bohemica) spolu s orobincem širokolistým a kosatcem žlutým (Iris pseudacorus). Tyto porosty přecházejí dále od vodní hladiny k vlhkým pcháčovým loukám a tužebníkovým ladům s typickými druhy jako tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) nebo kakost bahenní (Geranium palustre). Součástí je i zrašelinělé místi s rašeliníky (Sphagnum sp.) a mochnou bahenní (Potentilla palustris). V bezkolencových lokách s typickými zástupci a zde dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa) roste také čertkus luční (Succisa pratensis). Tato rostlina je velmi důležitá pro život hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia), motýla, který je na našem území na ústupu a téměř vyhynulý. Jeho životní stádium housenek potřebuje právě rostliny čertkusu, kterými se housenky živí. Protože v minulosti nebyly vlhké louky zrovna vyhledávanými biotopy, nebyly sečeny a zarůstaly náletovými dřevinami nebo byly dokonce odvodňovány a přeměňovány na zemědělské půdy, čertkus téměř vymizel a s ním i hnědásek chrastavcový. A právě ochrana lokalit s čertkusem může přispět k zastavení mizení tohoto vzácného motýla.

Vrátíme-li se na vodní hladinu Blažejského rybníku, uvidíme na hladině četný rdest vzplývavý (Potamogeton natans) a ve vodě bublinatku jižní (Utricularia australis). Voda je ale především místem a důvodem výskytu mnoha vodních druhů ptáků, jako například potápky roháče (Podiceps cristatus) nebo poláka chocholačky (Aythya fuligula) a poláka velkého (Aythya ferina). Jsou zde i obojživelníci, a to hlavně skokani zelení (Rana kl. esculenta), skokani hnědí (Rana temporaria) či ropuchy obecné (Bufo bufo).
Na východním břehu rybníka je starý kostel a vedle něj chráněná lípa, zvaná Blažejská.

Horní Úterák

Biker is back!

7. září 2009

Pantáta Denny po měsíci nečinnosti zvednul zadek a došel si do Ebola Bike pro nové pláště a duše a včera byl opět na kole. Dal jsem si napoprvé krátkou vyjížďku podzimní Berounkou s návratem po Malochově stezce, sjízdnost je dobrá, žádný gang důchodců letos neřádí, takže jsem nepotkal ani jednu kládu přes cestu ukrytou za nepřehlednou zatáčkou nad skálou, jak to kdysi dědoušové dělávali. Btw.: Zkratka okolo ohrady s koňmi už je průjezdná kolem vily Drchovských (asi už se přestěhovali do srubu).

Po stopách Františka Malocha (Wikipedie)

Po stopách Františka Malocha je naučná stezka vedoucí po levém břehu řeky Berounky ze severovýchodního okraje Plzně ke zřícenině hradu Věžka u Druztové. Stezka prochází jihozápadní částí přírodního parku Horní Berounka, jejím těžištěm jsou chráněná uzemí Malochova skalka a Háj.

Vznik

Nápad vytvořit naučnou stezku věnovanou památce botanika Františka Malocha napadl v roce 2001 Petra Charváta, absolventa PeF ZČU v Plzni. Na podzim téhož roku začal s přípravou rigorózní práce Návrh naučné školní stezky s využitím flóry a vegetace spilitových skal v polesí Háj u Druztové v okrese Plzeň-sever. O rok později práci obhájil a nabídl k využití starostovi obce Druztová. Později bylo rozhodnuto o prodloužení trasy až na Bílou Horu v Plzni. V roce 2003 se podařilo zajistit dostatečné finanční prostředky a přistoupilo se k samotné realizaci, na které se kromě orgánů samosprávy podílely i komerční firmy. Autorem textů a většiny fotografií na informačních panelech je PhDr. Petr Charvát. Stezka byla slavnostně otevřena 10. října 2003 v Druztové.

Trasa

Stezka je dlouhá přibližně 9 km a její prohlídka obvykle trvá 4–5 hodin. Cesta patří mezi dobře schůdné s nenáročným terénním profilem, vhodná i pro rodiny s dětmi a seniory. Trasa nabízí několik vyhlídek do kaňonu řeky Berounky. Doporučovaná je návšteva na jaře s pestrou květenou či počátek podzimu, kdy se dominující habry zabarví dozlatova.
Trasa začíná na autobusové zastávce č. 20 na Bílé Hoře v Plzni. Odtud vede po žluté turistické značce lesem mírným kopcem až k louce s rozcestníkem turistických tras nedaleko Černého mlýna. Cesta pokračuje polní cestou až k rozcestí „U dubu“, kde odbočuje vpravo a přibližně 100 m vede po silnici na Druztovou. Před mostíkem trasa uhýbá opět na polní cestu, která prochází chatovou oblastí až k přírodní památce Malochova skalka, kde je umístěna i pamětní deska botanika.
Klikatící se chodníček vystoupá zpět na žlutou turistickou značku, která se pozvolna stáčí k severu, kde prochází po okraji přírodní rezervace Háj chránící přirozený smíšený porost dubohabrového lesa. Zpevněná cesta vede na okraj Druztové a a pokračuje asfaltovou silničkou dolů ke hřbitovu s kostelem sv. Máří Magdaleny. Od hřbitova vede pěšina po hrázi rybníka a strmě stoupá na vrchol spilitové skalky, kde stával mohutný gotický hrad Věžka. Vrchol se zbytky polozbořených zdí nabízí vyhlídku na Berounku.

Zajímavost

Stezka vede v některých úsecích po žluté turistické trase, která je nejstarší cestou v okolí Plzně – pro turistické účely byla upravena roku 1893 ve spoluprací Obce Plzeňské a Klubu českých turistů.

Informační panely

Na trase stezky je 11 informačních tabulí, z nichž 5 představuje krásu a rozmanitost místní přírody s využitím flóry a vegetace spilitových skal, dalších 5 je věnováno historii území a jedna samotnému Františku Malochovi.

Bílá Hora – historie městské části, pivovar Prior, těžba černého uhlí, Masarykův most, Pecihrádek
Tvrz Roudná – historie středověké tvrze, vznik přírodního parku Horní Berounka, řeka
Čertův mlýn – pověsti a tajemství mlýna, prameniště Dobrá voda, ves Senec
Botanik František Maloch – významný plzeňský botanik
Geologická minulost – geologická mapa Malochovy skalky
Biotop řeky Berounky – život v řece a jejím okolí
Květena habrového háje
Zvěř v polesí Háj
Polesí Háj – život v oblasti, skladba vegetačních pater
Obec Druztová – historie, kostel sv. Maří Magdaleny, škola, kaple sv. Jana Nepomuckého
Hradní zřícenina Věžka – historie hradu, pověst o kachně na zlatých vejcích

2009 - Radečsko

5. září 2009

Sobotní odpolední vycházka s Náčelníkem a bonzajpsem Amálkou na Radeč (minuli jsme o 1 km), Brno a Bílou skálu. Počasí nám přálo, jenom dvakrát lehce sprchlo. Vzdálenost: 15,8 Km, doba pohybu: cca. 4 hodiny, odměna: večeře ve Volduchách a večerní koncert Mňágy a Ždorb na PilsFestu.









Radeč (Křivoklátská vrchovina) (Wikipedie)

Radeč je název horského hřebene severovýchodně od Rokycan. Použití názvu není jednotné. Jako Radeč bývá označován nejvyšší bod o výšce 721 m, celý 2 km dlouhý úzký hřbet, skalní výchoz a zřícenina hradu Mitrvald (někdy též Hrad) na východním okraji hřbetu ve výšce 680 m nebo celé rozsáhlé zalesněné území v okolí hřebene, chráněné jako přírodní park Radeč. Ve starších mapách se můžeme setkat s názvem Rač.
Podle geomorfologického členění Česka je Radeč nejvyšším vrcholem Křivoklátské vrchoviny. Tvary reliéfu, převážně smrkové lesy, rostlinstvo a živočišstvo však spíše připomíná blízké Brdy. Proto je vrchol a celá okolní oblast často považována za severozápadní výběžek Brd.

Popis hřebene

Úzký hřbet, tvořený odolnými křemenci, má několik vrcholů. Na západním okraji je bezejmenný vrchol o výšce 711 m, následuje hlavní vrchol Radeč (721 m) se zbytky dřevěné měřičské věže a kóta Brno (718 m) se zdaleka viditelným, více než 60 m vysokým rozhlasovým vysílačem. Vzhledem k velké výšce Brno je někdy mylně považováno za nejvyšší vrchol celého hřbetu. Název Brno pochází z období národního obrození, kdy byl vrchol pojmenován na počest moravského hlavního města[2]. Východně od Brna se nachází sedlo ve výšce 650 m, kterým prochází červená turistická značka. Za se hřbet dále zužuje a objevují se četné skalní výchozy. K nejvyšším vrcholům ve východní části hřbetu patří Hrad (680 m) a Čihátko (654 m). Strmé svahy hřbetu na několika místech pokrývají suťová pole.

Zřícenina hradu

Ve východní části hřebene vyčnívá nad okolní lesy holý skalní ostroh, označovaný jako Hrad. Zmínka z roku 1343 jej připomíná jako Mitrvald. Hrad byl částečně vytesaný ve skále, dochovaly se nepatrné zbytky zdiva. Ze skalnatého vrcholu je daleký rozhled na Křivoklátské lesy, za dobré viditelnosti můžeme spatřit i České středohoří a Krušné hory. Pod skalním převisem je ohniště.

Přístup

Na vrchol vedou pěší turistické značené cesty z Těškova, Lhoty pod Radčem, Radnic a Sklené Huti. Cyklisté mohou nahoru vyšlapat po vyznačené cyklotrase.
Cesta z Holoubkova na Radeč (tehdy Rač) byla jednou z prvních čtyř tras vyznačených v roce 1889 Klubem českých turistů.

Brno (Křivoklátská vrchovina) (Wikipedie)

Brno je označováno jako nejvyšší vrchol hřebenu Radče, spadajícího pod geomorfologický celek Křivoklátská vrchovina. Své jméno získalo v době národního obrození podle největšího moravského města - Brna.
Na kótě 718 m je umístěn zdaleka viditelný telekomunikační vysílač. Vrcholová kóta byla v minulosti využívána také jako výchozí bod zemského měření střední Evropy. Na vrcholu stávalo slovanské hradiště.

Nejpříkřeji se do údolí svažují severní svahy kopce. Vrchol je zalesněný zejm. smrkovými porosty, místy jsou zastoupeny také břízy, v nejpříkřejších místech potom také holé sutě.
Přes vrchol vede zelená turistická značka od Berounky přes Stupno a Sklenou Huť na nedaleké rozcestí Radeč-východ. Nejbližší obcí je Sklená Huť (3 km Z) a Lhota pod Radčem (4 km V).